Jarov

Výletní místo kousek za Prahou

Výřez staré fotografie z roku 1930 zachycující železniční zastávku Jarov, přístaviště a projíždějící parník ze Slap na Prahu.

Železniční trať přes Jarov byla budována v rámci 39,6 kilometrů dlouhého úseku z Modřan do Dobříše. Stavba úseku byla zadána v listopadu 1895, přičemž k uvedení do provozu došlo 22. září 1897. Stavba tratě z Modřan do Vraného probíhala rychle a celkem bez problémů, jelikož se zde nenacházely téměř žádné výraznější překážky pro stavbu. Tou byl až skalnatý masiv u Jarova, kterým musel být proražen 390 metrů dlouhý tunel. Současně se stavbou tratě byla před zmiňovaným Jarovským tunelem ze směru od Zbraslavi vybudována malá železniční zastávka. Zastávka byla pojmenována jako Jarov, přičemž důvodem její stavby byl výletní charakter této oblasti. Zdejší pláň na pravém břehu řeky Vltavy se svými nádržemi, křovinami a travnatou plochou byla vítaným tábořištěm pro všechny sorty výletníků. Dokonalé pohodlí výlentíkům zajišťovala též restaurace, která stála nedaleko železniční zastávky. Kromě železniční dopravy však mohli výletníci využívat i parníků, jelikož přímo pod vlakovou zastávkou se nacházelo i přístaviště. Rekreační charakter si Jarov udržel i po úpravách řečiště řeky Vltavy, jež souvisely se stavbou vranské přehrady se zdymadlem. Přehrada byla budována v rozmezí let 1930 - 1936, přičemž zároveň bylo od Prahy směrem ku Vranému prohlubováno řečiště řeky. Vytěžený materiál byl využíván k vysypání cest po obou březích řeky.

Reprodukce staré pohlednice, která byla odeslána roku 1937, nám zachycuje okolí železniční zastávky na Jarově. Není bez zajímavosti, že pohlednice byla vydána nákladem M. Matějkové. Jak je uvedeno na pohlednici, tato dáma na jarovské zastávce provozovala kiosek. Ten je zřejmě patrný v pravé dolní části pohlednice na nástupišti železniční zastávky.

Někteří z původních výletníků si zdejší kraj oblíbili natolik, že zde začínají budovat první chaty, takzvané „boudičky“. Ve své podstatě to opravdu nebylo nic jiného než malá dřevěná bouda, dnes bysme zřejmě řekli, že se jedná o zahradní domek. Tehdejší člověk však byl více skromný a nebyl tak náročný. Stavbou těchto „boudiček“ byl položen základ Jarovské osady, jejiž oficiální vznik je datován do roku 1942. S postupem času se počet chat stále zvětšuje, přičemž nejvíce jich je vybudováno podél řeky od jarovské železniční zastávky směrem na Zbraslav. Další chaty rostou podél potoka v úzkém Jarovském údolí, které přímo sousedí s přírodní rezervací „Homole“ s chráněnými živočišnými a rostlinnými druhy. Ačkoli řeka Vltava na Jarov chataře nalákala, občas jim ukázala i odvrázenou tvář v podobě záplav nebo ledových ker. Problémy trpěly vždy nízko položené chaty mezi železniční tratí a pravým břehem řeky. Zatím poslední takovou událostí byla povodeň v roce 2002. Jednalo se o jednu z největších událostí svého druhu v historii České republiky. Spolu s povodněmi na Moravě v roce 1997, patří k nejtěžším přírodním katastrofám moderní české a moravské historie. Byla to největší povodeň od ničivé Velké povodně v roce 1845. Proti ní však byl průtok řeky Vltavy Prahou v roce 2002 ještě o přibližně 20 % větší. Během povodní byly poničeny všechny chaty ležicí u břehu řeky. Hlavně dřevěné stavby byly poničeny v takovém rozsahu, že bylo rozhonuto je zlikvidovat. Dnes se již většina šrámů z povodní zacelena, ale dodnes je možné narazit na jasné pozůstatky této katastrofy.

Historie železniční zastávky

Pohled na zastávku s osobním vlakem do Prahy vedeným strojem 749.135, dne 11. července 2003. Za pozornost stojí výzdoba budovy zastávky a nápis dočasně změněný na JARO.

Původně stál na jarovské železniční zastávce pouze malý dřevěný domek, který sloužil buď jako přístřešek pro cestující, nebo jako výdejna jízdenek. V pozdějších letech zde byla postavena nová zděná budova s dřevěnou přístavbou, která sloužila jako výdejna jízdenek a čekárna pro cestující. Výdejna jízdenek byla umístěna do zděné části budovy, přičemž k prodeji sloužilo výdejní okénko, které bylo nalevo od vstupních dveří do objektu. Jídenky se tak prodávaly rovnou na nástupiště zastávky. Jako čekárna sloužila dřevěná část budovy, jež byla rozdělena na dvě části, vzájemně oddělené zděnou příčkou. Čekárna tím byla rozdělena na dvě části: letní a zimní. V dalších letech přibyl ještě jeden domek, jehož stavba souvisela se zřízením hlásky (km 33,815). Samotná hláska byla v provozu do počátku 70. let minulého století (roku 1974 již nebyla uváděna mezi dopravnami). Později stála na zastávce nevyužívána, přičemž se samotnou likvidací se zřejmě moc nepočítalo. K té došlo velice nečekaně, a to v souvislosti s nehodou, která se stala 4. ledna 1980. Toho dne zde totiž v nočních hodinách (zhruba ve 22,15 hod.) vykolejil nákladní vlak číslo 86246 a celou zastávku výrazně poničil. Jak je ale patrné z datumů, hláska v té době již byla zrušená, takže nehoda pouze výrazně urychlila likvidaci pozůstatků hlásky. Ostatně ještě kolem roku 1998 se dala kolem kolejí najít řada drátovodů k návěstidlům hlásky. Ty však byly odstraněny v souvislosti s opravou traťové koleje a nástupiště zastávky. Ostatní budovy nehodu přežily, jen dřevěná čekárna byla jakoby „podříznutá“ vykolejeným plošinovým vozem. Ve výše zmiňovaném období, jež je spojováno s hláskou, došlo též k přejmenování zastávky z původního názvu Jarov na Zbraslav-Jarov. Tímto názvem se zastávka honosila v rozmezí let 1963 – 1976, přičemž od roku 1977 je používán zase původní název Jarov.

Současná podoba zastávky pochází z přelomu tisíciletí, kdy zde bylo původní sypané nástupiště přestavěno na zvýšené. Kromě toho se na zastávce nacházela nepoužívaná výdejna jízdenek s dřevenou přístavbou, jež je popsána výše. Nepoužívaná zděná část budovy je již řadu let pronajata do soukromých rukou. Dřevěná přístavba se stále využívala jako čekárna pro cestující, avšak nacházela se již řadu let ve velice dezolátním stavu. To bylo jednak zapříčiněno vinou špatné údržby, ale hlavně díky vandalům, kteří postupně likvidovali dřevěné stěny. Obdobný vandalismus bylo možné vidět například i na dřevěné čekárně pro cestující na železniční zastávce ve Skochovích.

Trosky dřevěné budovy jarovské zastávky, která byla zničena během vichřice v noci z 18. na 19. ledna 2007. Snímek z 30. ledna 2007.

O tom v jak špatném stavu zastávka byla se mohl přesvědčit každý poté co naší republiku zasáhla v noci z 18. na 19. ledna 2007 vichřice. Jednalo se o jednu z největších vichřic jaké Česko do té doby pamatovalo. Vichr dosahoval rychlosti až 216 km/h, které dosáhl na Sněžce. Mnoho silnic a železničních tratí zatarasily spadané stromy, což se nevyhnulo ani posázavským tratím. Zde došlo k prvnímu střetu mezi zastávkami Mokrovraty a Malá Hraštice, a druhému u Jílového u Prahy a třetímu mezi zastávkami Vilémovice a Horní Ledeč. Živly si v Česku vyžádaly celkem tři oběti. Ve Slunečné na Českolipsku zabil strom zasahujícího hasiče. Poblíž Vestce u Prahy spadl strom na auto, ve kterém zemřeli dva mladíci, což byla největší daň jakou je možné zaplatit. Proti tomu směšnou daň zaplatila jarovská zastávka. Její dřevěná část zastávky totiž nevydržela prudké poryvy větru a zřítila se. Zdělá část přežila bez újmy a částečně byla zničena i střední část zastávky. Tu se později rozhodlo SDC (Správa dopravní cesty) raději též zbořit. Od ledna 2007 máme tedy na jarovské zastávce místo přístřešku jen „taneční parket“ a hromadu trosek, které jsou v průběhu února 2007 odklízeny. Následně došlo v průběhu léta 2007 k vybudování nového přístřešku pro cestující a přilehlého zábradlí. Konstrukce přístřešku je provedena z trubek, se střechou z vlnitého plechu. Starou budovu zastávky nám dnes připomíná pouze její zděná část, jejíž část je již několik let natřena bílou barvou a pomalována různovarevnými květinkami. Zajímavostí bylo také to, že v roce 2003 byl na zděné části budovy název zastávky Jarov dočasně přepsán na Jaro, což bylo o pár let později uvedeno opět do původního znění.

Aktualizace: 6. ledna 2009
Text: Džurný Jakub
Jízdenky: Roman Provazník

Komentáře

This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska