Malovidy

Železniční stanice Malovidy

Reprodukce staré pohledice přibližuje atmosféru na řece Sázavě u Malovid v 60. letech minulého století. V té době zdejší areál sloužil jako rekreační středisko Obchodních tiskáren Kolín (OTK). Dnes sice hlavní budova areálu doznala menších změn, například byl zbourán dřevěný přístavek, avšak na atmosféře areálu se nic nezměnilo.

Přibližně jeden kilometr od obce Malovidy leží na pokraji lesa stejnojmenná železniční zastávka vystavěná v 60. letech minulého století. Do té doby nutné pro cestu do obce Malovidy využívat přibližně jeden kilometr vzdálenou ratajskou železniční zastávku Ivaň, která byla otevřena 15. května 1933. Nemuselo tomu tak však být vždy, jelikož oblast kolem Malovid má z pohledu železnice relativně zajímavou alternativní historii.

Jestliže se totiž zahledíme do projektu železniční tratě z Ratají nad Sázavou do Kácova, můžeme zde nalézt několik zajímavostí. Pro nás jsou jistě nejvíce zajímavé plány z roku 1890, na nichž nalézáme železniční stanici Malovidy. Stanice měla ležet na pravém břehu řeky Sázavy, přibližně na dnešním kilometru 3,8 kácovské tratě. V plánech je přímo proti stanici zakreslen Křešický potok, který tvoří levobřežní přítok řeky Sázavy a osada Poříčko. Dle projektu se mělo jednat o přibližně 400 metrů dlouhou stanici, jež měla ležet částečně v oblouku. Kolejiště mělo sestávat z trojice průběžných kolejí, takže se na místní poměry mělo jednat o poměrně velikou stanici. Není však divu, jelikož se nemělo jednat o pouhou mezilehnou stanici, ale o stanici odbočnou. Z kácovského zhlaví stanice totiž obloukem měla směřovat vést trať směrem na Benešov. Trať měla kousek od stanice překročit po mostě řeku Sázavu a dále pokračovat směrem přes Čeřenice do pouze 14 kilometrů vzdáleného Benešova.

Relativně přímé spojení Benešova a Českého Šternberka i Sázavy mohlo být jistě zajímavé pro investory tratě, avšak bylo brzy opuštěno. Již v novějších plánech z roku 1896 odbočku směrem na Benešov nenalezneme, přesto zde však figuruje stanice Malovidy. Mírně se však změnila její poloha, nyní měla být umístěna přibližně do kilometru 4,4, tedy blíže k Českému Šternberku. Ani to však nebylo konečné, jelikož v definitivním projektu byla stanice v Malovidech zrušena a nebylo zde navržena ani výstavba nákladiště, případně zastávky.

Zastávka „km 4,8“ a Malovidy

Starý dřevěný přístřešek pro cestující na železniční zastávce v Malovidech. Stav budovy příliš neláká, přesto když člověk nepohrdne, nalezne uvnitř dokonce starý "ušák", v němž se dá relativně dobře sedět. Tedy alespoň v době pořízení snímku, tedy v neděli 25. května 2008.

Ke změně dochází ke konci 50. let minulého století, kdy se v jízdním řádu, jenž vstoupil v platnost 15. května 1949, objevuje v lokalitě Malovid železniční zastávka s tajemným názvem „km 4,8“. Svůj název jistě získala podle kilometrické polohy, jelikož ležela na skutečném kilometru 4,8 kácovské tratě. Přesto je zajímavé, že zastávka nedostala nějaký normální název a byla takto uvedena do jízdního řádu. Zda to bylo pouze tím, že byla uvažována jako dočasná, nevíme. Další zajímavostí je, že u ní nebyla vůbec uvedena kilometrická poloha. Zároveň nebyl v tabeláru jízdního řádu vyplněn sloupek s polohou nástupiště, což však platí i pro další malé zastávky, jako je Ivaň, Vranice a Čejkovice dvůr. Na zastávce v námi zmiňovaném roce zastavovala více jak polovina vlaků, přičemž všechny zastavovaly pouze na znamení. Stejný rok vstoupila od 2. října v platnost změna jízdního řádu, která mimo jiné znamenala, že naším „km 4,8“ všechny vlaky projížděly. To se opět změnilo v jízdním řádu pro rok 1951, kdy se počet zastavujících vlaků vrací do původního stavu. Koncem 50. let minulého století tato zastávka z jízdního řádu mizí, takže v jízdním řádu pro roky 1956/57 jí již nenalezneme.

To se opět mění roku 1958/59 (jízdní řád 1957/58 bohužel nemám k dispozici), kdy se v jízdním řádu objevila zastávka s názvem Malovidy. Podle její kilometrické polohy se dá usuzovat, že její poloha je v podstatě identická s dříve zmiňovanou zastávkou. Na nové zastávce však zastavuje jen malá část vlaků. Je to zřejmě dáno jejím rekreačním charakterem. V podstatě ve všech jízdních řádech z 60. let minulého století pak bylo zastavování vlaků v železniční zastávce Malovidy dále omezeno. Pokud nahlédneme například do jízdního řádu 1960/61, tak přes zastávku v pracovní dny projede ve směru na Kácov celkem osm osobních vlaků. Z toho pouze jeden z nich na zastávce vždy zastaví. Další čtyři vlaky na zastávce toho jízdního řádu zastaví pouze do 27. září 1960 a od 9. května 1961. Tím je podtržen rekreační charakter místa, jelikož v zimě sem zřejmě nikdo nejezdil a tak nemělo cenu zde zastavovat. Tento systém zastavování mizí začátkem 70. let minulého století, odkdy na zastávce zastavuje již převážná většina vlaků, nezávisle na datumu v kalendáři.

Malá železniční zastávka v Malovidech je svým vybavením opravdu skromná. Ve své podstatě zde nalezmene jen malé sypané nástupiště pro cestující, starý dřevěný přístřešek pro cestující a několik laviček. Snímek ze 4. dubna 2009 zachycuje zastávku od kácovského konce.

Od svého vzniku do dnešní doby se zastávka moc neměnila. Jedná o velice malou zastávku, jejíž sypané nástupiště je situované po levé straně koleje (ve směru do Kácova). Přibližně uprostřed zastávky je umístěn dřevěný přístřešek pro cestující. Jedná se o hezkou dřevěnou stavbu, jejíž současný stav však není příliš uspokojivý. Zastávka dnes není ani řádně označena. Přímo na dřevěném přístřešku je umístěna modrá tabule, na níž byl kdysi napsán název zastávky. Bohužel všechna bílá písmena jsou již pryč, takže dnes opravdu nelze nápis přečíst. Název tak vystihuje podstatu názvu samotné malovidské obce, jejíž pojmenování vzniklo z polohy uprostřed lesů, odkud „málo se vidí“. Toto pojmenování ostatně během let vůbec neztratilo na své podstatě. I v dnešní době toho není kolem zastávky mnoho na koukání, což však na druhou stranu může být velkou výhodou. V okolí zastávky se totiž nenachází žádné významné sídlo ani žádný průmysl. Jedinou větší obcí jsou Malovidy, případně osady Vrábov a Poříčko. Obě osady se však nachází na opačném břehu řeky Sázavy než železniční zastávka. Od zastávky směrem na Rataje pak u břehu řeky leží řada chat, které využívají zmiňované odlehlosti zdejší krajiny. Přímo u zastávky se pak nachází rekreační středisko Bayerka, útulné místo pro oddych v přírodě. Pokud tedy někdo hledá klid v krásné přírodě, nenáročnou turistiku, procházky lesem, cyklistiku nebo houbaření, je zdejší lokalita to pravé. Penzión nabízí ubytování v několika slušně vybavených chatách, slušný výběr jídel i výborné pivo. Zkrátka ideální místo pro všechny, kteří mají rádi přírodu, romantiku hvězdných nocí, večery s kytarou u velkého ohniště, či jen klid a pohodu v romantickém údolí řeky Sázavy.

Na stříbrné

Brzy z jara je možné v okolí Malovid narazit na krásné růžové květy Lýkovce jedovatého. Je zajímavé, jak tato krásný keř může být prudce jedovatý. Proto je lepší se na lýkovec dívat jen z uctivé vzálenosti. A to nejen proto, že je jedovatý, ale i chráněný. Ve volné přírodě totiž roste poměrně vzácně. O to více ho lze nalézt na zahrádkách a skalkách jako okrasnou rostlinu.

Malovidy poskytují jednu přírodní zajímavost, kterou naleznete na pravém břehu řeky směrem na Český Šternberk. Narazíte zde na chráněnou krajinou oblast s názvem „Na stříbrné“ o rozloze 4,11 ha. Důvodem ochrany této lokality je výskyt chráněného druhu Lýkovce jedovatého (Daphne mezereum), jehož výskyt ve volné přírodě je u nás poměrně vzácný (hojně se však pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách). Jedná se o keř, kterého si všimnete převážně brzy z jara (únor až duben), kdy krásně kvete. Květy jsou obvykle růžové uskupené ve svazečcích a silně voní. Výraznost květů je ještě podpořena tím, že v době kdy kvete ještě není na stromech listí, takže květy nelze téměř přehlédnout. Několik týdnů po květech se na keřích lýkovce teprve objevují listy, které jsou většinou soustředěny na koncích větví. Jelikož v té době obráží již i okolní zeleň, lýkovec se nakonec v porostu poměrně snadno ztratí. Objeví se až v době, kdy se namísto květů objeví peckovité plody. Jsou krásně červené, šťavnaté a přímo lákají k jídlu. Někteří ptáci je beze škody požírají, jelikož nestravitelná semena odcházejí nepoškozená s trusem, čímž rozšiřují tak tento krásný keř. Pro většinu zvířat je však lýkovec prudce jedovatý, zrovna tak jako pro člověka. Uvádí se, že smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je pouhých 10 až 12 plodů. Při požití menšího množství může dojít k těžké otravě. Naštěstí plody chutnají dost hořce, čímž zřejmě každého odradí od další konzumace. Jedovatost pramení v tom, že rostlina obsahuje pryskyřičnou látku mezerein, jenž má dráždivé účinky a soustřeďuje se především v kůře a plodech. Jedovaté však nejsou jen plody, ale celá rostlina. Například při přiložení drcené rostliny na kůži dojde k silnému dráždění a vzniku puchýřů. Avšak i pouhé delší přivonění ke květům je nebezpečné, jelikož může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Právě pro tyto vlastnosti se však lýkovec dříve používal v lidovém lékařství.

Aktualizace: 15. července 2009
Text: Džurný Jakub

Komentáře 

Pajkinc / 16.12.2016 - 20:12

Ta zastávka pro mě vždy hodně znamenala. Tolik jmen a příběhů s sebou nesla a toliv vzpomínek vyprávěla. Vše co jsme tam kdy napsali nebo vypálili, mělo svůj důvod a mnohdy i hlubší význam.

Filip / 27.12.2013 - 21:12

Zastávky (Malovidy, Vranice, Kácov zast., Střechov n.S. a mám pocit že i Čížov) předělávali postupně během letošního podzimu. Ve Střechově do dneška ení ceduel s nízvem zastávky, jsou tam jen dvě tyče...

Jakub D. / 27.12.2013 - 17:12

Koukal jsem, že na zastávce je nová čekárna pro cestující. Nemá náhodou někdo fotku? Netuší taky někdo kdy byla tato nová čekárna postavená?

Ross / 8.1.2012 - 16:01

Živě si vzpomínám na dobu před nějakými patnácti léty, kdy na přístřešku ještě visela cedule staršího typu - bílá s černými písmeny, na kterou kdosi rozverným rukopisem přidal nápis "HŇUPOV" :-))

Jakub D. / 10.9.2008 - 07:09

Legendární v jakém smyslu???

CHOM / 9.9.2008 - 13:09

LEGENDÁRNÍ ZASTÁVKA. ČEST JEJÍ PAMÁTCE.

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM