Praha-Komořany

Průmyslová historie Komořan

Na snímku ze 17. března 2004 stojí motorová lokomotiva 749.162 u vrat do areálu Modřanských strojíren. V podstatě v místech odkud je snímek focen stála v roce 1995 dočasná zastávka náhradní železniční dopravy. Ta po dobu čtyř měsíců nahrazovala autobusovou dopravu do Komořan, která byla odřeknuta z důvodu rekonstrukce silnice z Komořan do Modřan.

Dějiny Komořan jsou od pradávna úzce propojeny s obcí Modřany, k níž od roku 1964 dokonce patří. Obě obce pak byly 1. ledna 1968 připojené k Praze a dnes jsou součástí městské části Praha-Modřany, která se v roce 1994 stala městskou částí Praha 12. Komořany byly vždy relativně klidnou oblastí na jižním okraji Prahy, která byla známá jen pěstováním vína a rybářstvím. To se však pomalu začalo měnit od roku 1861, kdy byl v sousedních Modřanech založen cukrovar. O dvacet let později bylo v Modřanech započato s budováním železniční tratě z Nuslí. Na trati byla v listopadu téhož roku zavedena nákladní doprava. Osobní doprava se rozjela až od 1. března 1882. Nová trať pozvedla rozvoj průmyslu, což bylo ještě více zdůrazněno prodloužením trati dále na Čerčany a do Dobříše. Stavba byla zadána v listopadu 1895 a do provozu byla předána 22. září 1897.

V samotných Komořanech se významnější průmyslový podnik začal budovat v roce 1913, přičemž tím byl položen základ pozdějších Modřanských strojíren. Zakladatelem podniku byl Ing. Karel Schulz, který patřil mezi význačné osobnosti zdejšího kraje a měl četné zásluhy na vzrůstu a rozvoji průmyslu v obci. Ing. Schulz zakoupil v Komořanech rozsáhlé pozemky a vystavěl na nich ve své době velkou továrnu. Její produkce zahrnovala výrobu kyslíku, acetylenu, za studena válcované páskové železo, plynové a nábytkové trubky, lisované zboží a součástky pro jízdní kola. V první světové válce se válcovna proměnila ve válečný podnik, kde se pracovalo pod vojenským dozorem. Po skončení války byla původní výroba obnovena ve větším rozsahu. V roce 1919 zde byla dokonce postavena cihelna na výrobu vápenopískových cihel značky KOMO. Podnik si vedl dobře až do smrti svého zakladatele, k níž došlo 13. prosince 1932. Doba celosvětové hospodářské krize se těžce odrazila i na zdejších strojírnách. Jejich provoz byl úplně zastaven a cihelna KOMO pracovala jen velmi zřídka. O rok později byl na firmu uvalen konkurz, přičemž až do roku 1936 byl podnik bez majitele.

Opuštěná vlečka komořanské teplárny vycházející ze žst. Praha-Modřany. Dříve tato vlečka sloužila místní cihelně (KOMO), v jejímž areálu byla dokonce úzkorozchodná dráha. Snímek z 20. září 2007.

Dne 1. října 1936 koupil továrnu František Pánek starší a průmyslovou výrobu opět oživil. Převažovala výroba svařovaných trubek plynových a lesklých, tažených a profilových. Vyráběla se profilová lesklá automatová ocel, pásková ocel, tažený drát, hřebíky, šrouby a technické plyny. Za nacistické okupace pracovala továrna pro německý válečný průmysl a na konci druhé světové války se stala strategickým bodem při obléhání Modřan jednotkami SS. Po druhé světové válce byl podnik začleněn do národního podniku ČKD a byla v něm zavedena výroba spojovacího potrubí a armatur pro energetiku. Od roku 1958 byl podnik, tehdy již známý pod názvem Modřanské strojírny, zapojen do výroby pro jadernou energetiku. Firma se podílela na výstavbě experimentální výzkumné základny československých závodů v oblasti jaderné energetiky. Kromě dodávek pro československé jaderné elektrárny připravoval podnik výrobu primárního potrubí a speciálních jaderných armatur pro atomové elektrárny v celém tehdejším komunistickém bloku. V roce 1991 proběhla transformace na státní podnik Modřanské strojírny. O dva roky později došlo v rámci privatizace k rozdělení Modřanských strojíren, na samostatné akciové společnosti Modřanská potrubní, Mostro a Semos. Dnes je Modřanská potrubní pokračovatelem v tradici komplexních dodávek spojovacího potrubí pro klasickou a jadernou energetiku a další průmyslová odvětví. Firma Mostro je výrobcem speciálních vysokotlakých a středotlakých armatur pro klasickou i jadernou energetiku, teplárenství, chemii a petrochemii.

Historie a současnost zastávky

Oblouk před zastávkou Praha-Komořany, která je patrná v pozadí. Napravo od koleje je vidět vzdálenostní upozorňovadlo vjezdového návěstidla do Modřan. V pozadí samotné vjezdové návěstidlo do Modřan. Snímek z 20. září 2007.

Z historického pohledu je vidět, že Komořany se postupem času staly významnou průmyslovou oblastí, které dominovaly hlavně Modřanské strojírny. Ty byly na existující posázavskou železnici napojeny přibližně 1,5 kilometrů dlouhou vlečkou, která byla zaústěna do železniční stanice Praha-Modřany na jejím zbraslavském zhlaví. Vlečka byla sklonově velice náročná, jelikož se na ní nacházel sklon dosahující až 40 promile. Navíc se zde vyskytují o oblouky o poloměru pouhých 120 metrů.

Z vlečky do strojíren navíc v kilometru 0,193 odbočovala ještě další malá vlečka, jež obsluhovala zmiňovanou cihelnu KOMO. Tato vlečka byla uvedena do provozu 1. prosince 1919, tedy ve stejném roce jako samotná cihelna. Délka vlečky byla pouhých 154 metrů. Roku 1921 pak byla vlečka prodloužena na 193 metrů.

Zajímavostí strojírenské vlečky byla situace, která nastala v roce 1995 v termínu od 10. května do 14. srpna. Tehdy byla na vlečce zavedena náhradní železniční doprava. Důvodem byla výluka autobusové dopravy do Komořan, kdy byl kvůli rekonstrukci uzavřen asi kilometr dlouhý úsek silnice z Komořan do Modřan. Jako nejlepší alternativa se jevila doprava železniční, jelikož objízdné trasy pro autobusy by byly neúměrně dlouhé (cca 13 km). Autobusy z centra taky byly ukončeny u modřanské železniční zastávky, odkud přes stanici Praha-Modřany (kde se zastavovalo pouze na požádání) jezdily vlaky na konečnou provizorní zastávku postavenou u Komořanské ulice. Zastávka nesla název Praha-Komořany, což bylo možné díky tomu, že dnešní komořanská železniční zastávka ještě neexistovala. Na provizorní komořanské zastávce byl opět zajištěn přestup do autobusů, které směřovali do Komořan, Zbraslavi a Radotína. Více o této náhradní dopravě si můžete přečíst v článku o nádraží Praha-Modřany.

Snímek z 20. září 2007 zachycuje stav přístřešku pro cestující na komořanské železniční zastávce. Obdobné přístřešky nalezneme na zastávce tři, přičemž je dobré si všimnout v jakém jsou stavu. Již brzy po otevření se zastávka setkala s nájezdem vandalů, kteří poničili zeď u zastávky, prosklené tabule přístřešků, informační tabule a odpadkové koše.

Výše zmiňovaná náhradní doprava se stava velice oblíbenou, k čemuž možná přispíval fakt, že byla zcela zdarma. Hodně cestujících začalo tento spoj využívat k dopravě na modřanskou železniční zastávku, kde přestupovali na vlaky směrem do centra Prahy, nebo na lokálku. Normální cesta autobusem byla totiž nejen více časově náročná, ale hlavně podstatně více nepohodlná. Možná to bylo i takové zpestření oproti běžnému stavu. Při něm zaměstatnci strojíren většinou využívali k dopravě do zaměstnání autobusů, jelikož jiný způsob hromadné dopravy v Komořanech nebyl. Posázavská železniční trať sice vedla přibližně 300 metrů od bran do areálu strojíren (vlečku nepočítáme), ale nebyla zde vybudována železniční zastávka. A tak se často stávalo, že pokud některý z osobních vlaků od Vraného zastavil u vjezdového návěstidla do Modřan ze strany od Zbraslavi, najednou z něj vystoupilo množství lidí, mířících do okolních podniků. Ušetřili si tím totiž cestu až na modřanskou stanici, nebo zastávku a zpáteční cestu autobusem zpět do Komořan, což cestu prodlužovalo o dalších skoro 1,5 kilometru v jednom směru. Přímo od místa zastavení vlaku u vjezdového návěstidla navíc vedla přímá cesta k branám strojíren. Proto se poměrně dlouhou dobu uvažovalo o tom, vybudovat na tomto místě železniční zastávku. Bohužel než došlo k samotné realizaci stavby a k jejímu otevření v roce 1997, tak význam okolního průmyslu velice výrazně oslabil. To se samozřejmě odrazilo i na množství lidí dojíždějících za prací.

Samotná zastávka byla pojata velice velkoryse. Bylo na ní vystavěno zvýšené nástupiště pro cestující, situované po pravé straně koleje (při pohledu na Modřany). Na nástupišti byla postavena trojice přístřešků pro cestujících. Osazeny byly plechové informační tabule, lavičky a odpadkové koše. Na modřanském konci zastávka těsně přiléhala k přejezdu v km 38,890 z něhož vede do kopce cesta k areálu bývalých Modřanských strojíren. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, týkajících se razantního snížení produkce komořanského průmyslu, je tak dnes zastávka využívána pouze minimálně. To by se však mohlo časem změnit, jelikož v Komořanech se počítá s další bytovou výstavbou. Uvažuje se i o tom, že byty vyrostou i ve starém areálu bývalých Modřanských strojíren, což je pokus o úplné vytěsnění průmyslu z centra Komořan. Situace je velice obdobná stavu v sousedních Modřanech, kde by na místě bývalého cukrovaru mělo v budoucnu vyrůst nové obchodní a bytové centrum. To by mohlo mít celkem zajímavý dopad na poptávku po dopravě, jelikož železnice je nyní nejrychlejším způsobem dopravy do centra města. Samotná cesta vlakem do centra totiž trvá pouhých cca 20 minut. Pokud by bylo nabídnuto kvalitnější a kulturnější spojení mohla by železnice z této výhody vysoce profitovat.

Aktualizace: 9. ledna 2010
Text: Džurný Jakub

Použitá literatura:
120 let trati Nusle - Modřany | Martin Navrátil | 2002
Posázavský pacifik | Miroslav Berka | 1991

Komentáře 

K článku je celkem 1 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM