Další pozdravy pro Jarováka černovlásku Jíťu! A Károváky bráchy Stehlíky, brášky Schelingerovi, Petra Buchala, Aleše, Ninu, Honzu Procházku, Láďu Válu, Petra Vegnera, Láďu Kučeru, Péťu Kulturu, Míšu G ...

Jiřka z Károva

 

Pozdrav všem přátelům z Károva - Ivance, Vaškovi, Mirkovi, Jardovi-Cipounovi, Slávovi, klukům Novákovým, Jitce, malé Janě, holkám z černých chat, sestrám Hníkovým, Zuzce Polákové, Petrovi Doškovi, Mí ...

Jiřka z Károva

 

Zdravím vás všechny, kdo jsou z Jarova, Károva a dalšího okolí, ale i ty kteří Jarovem projížděli na trempy apod.Na Jarovskou stanici a paní Petrákovou nikdo z nás nezapomeneme..Je to tak dávno, co js ...

Jiřka z Károva

 

In many of the old postcards there is a large yellow house to the right of the bridge as it crosses into the town of Zbraslav. In the late 1920's, early 1930's, it was owned by Frantisek Theiner who - ...

zuzana

 

Bylo by prosím možné od Vás získat kopii nebo scan toho plánku? (Kdyžtak mi prosím napiště na mail). Na internetu je dostupná fotografie z nehody vlaku a autobusu společnosti JAS na přejezdu v Dobří ...

fanda

 

Fotografie bohužel nemám, pouze plánek z toho roku. Vjezdová návěstidla v té době byla v Čerčanech, ve Vršovicích, pravděpodobně v Krči, dále v Braníku (distanční), v Modřanech, ve Skochovicích, proč ...

Tomáš Kaňka

 

K-report

Diskuze o tratích Posázavského pacifiku.

Sledovačka

Sledovačka lokomotiv řady 754/749 depa Praha-Vršovice.
 

Sledovačka

Sledovačka manipulačních vlaků ČD Cargo - PJ Praha.

Chabeřice

Obec a stavba železniční zastávky

Snímek ze 17. srpna 2008 zachycuje plechový přístřešek pro cestující, který stojí na železniční zastávce Chabeřice. V pozadí na kopci za zastávkou je pak vidět samotná chabeřická obec.

Snímek ze 17. srpna 2008 zachycuje plechový přístřešek pro cestující, který stojí na železniční zastávce Chabeřice. V pozadí na kopci za zastávkou je pak vidět samotná chabeřická obec.

Přibližně tři kilometry západně od Zruče nad Sázavou, poblíž soutoku řeky Sázavy a Želivky, se uprostřed polí nachází železniční zastávka s názvem Chabeřice. Jedná se o malou železniční zastávku, která se rozprostírá přibližně jeden kilometr od stejnojmenné obce v jejímž katastru zastávka leží. Samotná obec se pak nachází severovýchodně od zastávky na menším kopečku. Jde o malou obec, k níž náleží ještě trojice osad, jenž jsou roztroušené na relativně velké ploše. První z nich se nazývá Holšice (cca 80 obyvatel) a leží přibližně dva kilometry severozápadně od zastávky. Druhou osadou je Brandýs (cca 12 obyvatel), někdy též zvaný jako Brandýsko, který leží stejným směrem, pouze trošku více severněji. Třetí osadou je malinká osada Čížov (cca 20 obyvatel) nacházející se přibližně kilometr západním směrem (Čížov má dokonce svou vlastní železniční zastávku). Jak je patrné, tak v chabeřické obci, včetně přilehlých osad dnes žije něco přes 250 obyvatel. V dřívějších dobách však byl jejich počet dvoj a možná i vícenásobný. Dominantou obce totiž měla být opevněná tvrz zvaná Jedlina, místními nazývaná Kostelík. Tvrz měla ležet společně se hřbitovem na menší vyvýšenině jižně od obce. Podle lidového podání mělo stát mezi tvrzí a současnou obcí mnoho domů, což naznačuje, že Chabeřice byly patrně vsí velmi rozsáhlou.

Severně od chabeřické obce leží kopec zvaný Jordán (487 metrů nad mořem). Podle pověstí dostal jméno v době husitské, kdy se stal jedním z mnoha poutních míst, která v té době vznikala. Na těchto místech se pod širým nebem setkávali místní obyvatelé s „potulnými“ kazateli, kteří v té době kázali o opravě církve, o odstranění rozdílu mezi kněžími a lidem a řadě podobných témat. Podle tehdejších zvyklostí dostávala tato poutní místa biblická jména. Tak vzniklo pojmenování Jordán, jež připomíná řeku, v které byl pokřtěn Ježíš Kristus. Na kopci pramení stejnojmenný potok, který protéká vsí a původně napájel trojici rybníků. Do řeky Sázavy ústí jižně od chabeřické obce. Zajímavé u potoku je, že kromě pojmenování Jordán, ho v některých mapách můžeme nalézt i pod názvem Chabeřický potok.

Na to jak je obec Chabeřice malá je zajímavé, že v jejím katastru leží dvě železniční zastávky. První z nich se jmenuje Chabeřice a leží necelý kilometr od samotné obce. Druhá zastávka nese název po jedné z trojice osad, které k chabeřické obci náleží. Osady se jmenují Holšice, Brandýs a Čížov, přičemž vlastní zastávku má ta posledně jmenovaná. Zastávka Čížov leží přibližně jeden kilometr od Chabeřic směrem na Kácov. Snímek z 13. července 2008 zachycuje čížovskou zastávku.

Na to jak je obec Chabeřice malá je zajímavé, že v jejím katastru leží dvě železniční zastávky. První z nich se jmenuje Chabeřice a leží necelý kilometr od samotné obce. Druhá zastávka nese název po jedné z trojice osad, které k chabeřické obci náleží. Osady se jmenují Holšice, Brandýs a Čížov, přičemž vlastní zastávku má ta posledně jmenovaná. Zastávka Čížov leží přibližně jeden kilometr od Chabeřic směrem na Kácov. Snímek z 13. července 2008 zachycuje čížovskou zastávku.

Samotná chabeřická železniční zastávka byla vybudována zároveň se stavbou tratě z Kácova do Světlé nad Sázavou. Otevřena tak byla v 24. září 1903, což je den, kdy byl zahájen pravidelný provoz v celém úseku. V úseku mezi Kácovem a Zručí nad Sázavou se jednalo o jednu ze dvou železničních zastávek, které byly vybudovány hned při stavbě trati. První z nich byla kácovská zastávka a druhou námi zmiňované Chabeřice. V době otevření však nesla zastávka název Chaběřice, a to až do roku 1925, kdy byla přejmenována do současné podoby. Ve třicátých letech minulého století pak byla v úseku mezi stanicemi Kácov a Zruč nad Sázavou otevřena ještě trojice dalších zastávek. Konkrétně se jedná o železniční zastávky v Čížově, Zruči nad Sázavou a Střechově nad Sázavou. Jako první z nich byla dokončena zastávka ve Střechově nad Sázavou, která byla vybudována v roce 1930 a otevřena v červnu 1931. Jako druhá byla otevřena malá zastávka v Čížově, a to k 15. květnu 1933. Tato zastávka byla v jízdním řádu doplněna o poznámku „mz“, což znamenalo, že se jednalo o „motorovou zastávku“, určenou pouze pro krátké vlaky vedené motorovými vozy. Na lokálce bylo takových zastávek několik, přičemž jako příklad lze uvést například Vranice, Čejkovice dvůr nebo Budčice. Ze starých jízdních řádů je pak opravdu patrné, že zde původně zastavovala jen část vlaků, a to jen ty, které byly vedeny motorovými vozy. Poslední ze zmiňované trojice zastávek je zastávka ve Zruči nad Sázavou, která byla zřízena ke konci 30. let minulého století.

V době otevření tratě však byla chabeřická zastávka spádová pro relativně velký prostor. Možná i proto nebyla tedy vybudována jako pouhá zastávka, ale dokonce jako zastávka s nákladištěm. Není bez zajímavosti, že podle starších projektů byla v Chabeřicích dokonce plánována stanice o dvou dopravních a jedné manipulační koleji, kamenná rampa, dřevěné skladiště a nádražní budova. Mohlo zde tedy stát nádraží podobného rozsahu jako například v Jílovém nebo na Zbraslavi. Z těchto plánů nakonec sešlo a v Chabeřicích vyrostla pouze malá zastávka s 66 metrů dlouhou kolejí uzávorovanou Goetzovými závorami IVabc/O (místo dnešních výkolejek).

Montážní základna pro Železniční vojsko

Fotografie z 22. dubna 2006 zachycuje výhybka č. 1, kterou z tratě u chabeřické zastávky odbočovalo kolejiště možnážní základny pro Železniční vojsko. Výhybka se nacházela přibližně 250 metrů od konce nástupiště chabeřické železniční zastávky směrem na Zruč nad Sázavou. Samotná železnižní zastávka je na našem snímku patrná v pozadí, kde je vidět i plechová budova zastávky. Napravo jsou pak vidět i torza stožárů starých lamp, které sloužily k osvětlení kolejiště montážní základny.

Fotografie z 22. dubna 2006 zachycuje výhybka č. 1, kterou z tratě u chabeřické zastávky odbočovalo kolejiště možnážní základny pro Železniční vojsko. Výhybka se nacházela přibližně 250 metrů od konce nástupiště chabeřické železniční zastávky směrem na Zruč nad Sázavou. Samotná železnižní zastávka je na našem snímku patrná v pozadí, kde je vidět i plechová budova zastávky. Napravo jsou pak vidět i torza stožárů starých lamp, které sloužily k osvětlení kolejiště montážní základny.

Ve výše uvedené podobě nám zastávka s nákladištěm vydržela až do doby, kdy bylo nákladiště zrušeno a na jeho místě byla vystavěna montážní základna pro Železniční vojsko. Základna byla zbudována pro potřeby při obnově svršku posázavské tratě, která se v několika etapách uskutečnila od 60. do 80. let minulého století. První fází byl úsek Ledeč nad Sázavou - Zruč nad Sázavou, jenž začal rekonstruovat v červenci 1963. Samotná historie Železničního vojska, této dnes již zaniklé, části naší armády lze datovat až do počátků první republiky. Železniční vojsko vždy zajišťovalo převážně výstavbu a obnovu železničních tratí včetně mostů, sdělovacích i zabezpečovacích zařízení a údržbu železničních vozidel. Působení železničních jednotek se však neomezovalo jen na tuto činnost. Jednotky se podílely i na stavbách silničních mostů, na stavbě vysokonapěťových vedení elektrického energie, na stavbě lanové dráhy ve Špindlerově Mlýně a dalších stavbách. Dnes si na zásluhy železničního vojska při obnovách a rekonstrukcích tratí moc lidí již nevzpomene, stejně tak jako na službu u tohoto vojenského útvaru. Možná proto nám přijde vhod i vzpomínka Jiřího Šimíčka ze Zlína, který na vojenskou službu na zdejší montážní základně vzpomíná:

„…v roce 1979 jsem byl na vojně vlakvedoucím u železničního vojska ve Světlé nad Sázavou a dělali jsme výměnu svršku ze Světlé do Ledče. Na základně u Chabeřic se prováděla montáž a demontáž kolejových polí (tedy alespoň za mne) a my, dopraváci, jsme jen vždy dotáhli na podvozcích pole a nechali „bachmačům“ z východní části tehdejšího Československa na rozebrání a odtáhli nové. Vím jen, že to byla nevyhledávaná činnost, protože někdy si podvozek, pokud byl špatně uložen, „šlápl“ v oblouku vedle a pak následovalo rozpojení soupravy, odtah za nejbližší výměny, přijel jeřáb, uložil podvozek zpět na koleje a pokračovalo se dál. No a protože se vše dělalo ve výluce, přiletěli „lampasáci“ a jako smyslů zbavení se pokoušeli řvaním urychlit práci. Byli za protažení výluky patřičně „odměňováni“ a tak si to vylívali na nás … Demontovala a montovala se tam kolejová pole. Kolejnice se rozpojily a společně s pražci se vytáhly ze země a uložily se na vozíky na sebe. Pak jsme je odtáhli na demontáž, kde se odšroubovaly jednotlivé pražce (většinou dřevěné) a zvlášť se dávaly koleje a zvlášť pražce. A na stejném místě se montovala nová pole z nových kolejnic a nových betonových pražců. Staré pole jsme dodávali jen my z trati Světlá – Ledeč. Bylo to zřízené pouze pro tuto akci. Tedy za mne v roce 1980. Kasárna jako taková jsme neměli, bydleli jsme ve Světlé naproti sklárnám ve stanovém táboře, postaveném zvlášť pro tuto akci, od února do října…“

Letecký pohled na chabeřické letiště a traťovou kolej tratě z Chabeřic do Zruče nad Sázavou. NA snímku z 12. května 2006 je patrná poloha výhybky (km 9,290), kterou se z širé trati odbočovalo na vojenskou montážní základnu.

Letecký pohled na chabeřické letiště a traťovou kolej tratě z Chabeřic do Zruče nad Sázavou. NA snímku z 12. května 2006 je patrná poloha výhybky (km 9,290), kterou se z širé trati odbočovalo na vojenskou montážní základnu.

Ve vzpomínce pana Šimíčka můžeme najít zajímavé pojmenování vojáků železničního vojska, a to „bachmači“. Toto pojmenování je zkomoleninou čestného názvu, které nesl původní železniční pluk. Tomu byl udělen čestný název „BACHMAČSKÝ“, jenž vycházel z legionářských tradic. Název měl připomínat hrdinství československých legionářů v březnové bitvě roku 1918 u ukrajinského města Bachmač. Při ní došlo k ostrým střetům mezi ustupujícími československými legiemi a německou armádou, která se pokoušela znemožnit odchod československých vojsk. Bachmač byl totiž důležitý železniční uzel, z nějž se podařilo zajistit evakuaci celého našeho armádního sboru směrem na východ. Jak je zřejmé, evakuace probíhala po železnici vlakovými soupravami, pro něž se vžilo lidové pojmenování „ešalony“. To vycházelo z ruského slova, které v českém překladu znamenalo transport nebo vojenský vlak. Legionářům se podařilo několik dní úspěšně bránit bachmačský železniční uzel a zajistit tak stažení svých jednotek přes Sibiř do Vladivostoku. Z něj pak byli legionáři přepraveni spojeneckými námořními loděmi přes USA do Evropy. Tato historická událost tak byla na pozadí vzniku čestného pojmenování železničních jednotek. Bohužel v pozdějších letech (po roce 1968) nebyla k uznání těchto tradic politická vůle a tak byl tento název opuštěn a stal se pouze hanlivým vyjádřením těžké služby vojáků železničního vojska.

Současnost železniční zastávky

Železniční zastávka Chabeřice fotografovaná od přejezdu na kácovském konci zastávky. Na snímku je dobře vidět stav zastávky k 1. listopadu 2008. Zastávka má sypané nástupiště a cestujícím slouží jako úkryt před nepohodou malý plechový přístřešek. Na poli u železniční zastávky se rozprostírá malé polní letiště pro sportovní letadla. K letišti pak přísluší malý domek v pozadí fotografie, který slouží jako řídicí věž.

Železniční zastávka Chabeřice fotografovaná od přejezdu na kácovském konci zastávky. Na snímku je dobře vidět stav zastávky k 1. listopadu 2008. Zastávka má sypané nástupiště a cestujícím slouží jako úkryt před nepohodou malý plechový přístřešek. Na poli u železniční zastávky se rozprostírá malé polní letiště pro sportovní letadla. K letišti pak přísluší malý domek v pozadí fotografie, který slouží jako řídicí věž.

Stejně jako se do historie odebralo Železniční vojsko (zrušeno v roce 1992), tak se s určitým zpožděním za ním vydala i samotná chabeřická montážní základna a její kolejiště. To se skládalo celkem z trojice kolejí, které ležely naproti železniční zastávce (po levé straně při pohledu na Zruč). Napojení kolejiště montážní základy na trať bylo kousek od zručského konce chabeřické zastávky, konkrétně v kilometru 9,290, kde ležela výhybka. Kolejiště montážní základy bylo osvětleno pomocí několika stožárových lamp. Přesto, že se kolejiště již řadu let nijak nevyužívalo, pořád bylo oficiálně vedeno například i v traťových plánech. Když nahlédneme do plánů z roku 2002, tak zde můžeme spatřit kolejiště montážní základy, přičemž zakreslena je však pouze dvojice kolejí. Přesto fyzicky na základě byla i třetí kolej, včetně její výhybky (to můžeme ostatně vysledovat ze starších fotografií). Kolejiště bylo tehdy hodně zarostlé a neexistovala žádná naděje na jeho využití. Proto bylo rozhodnuto ho zlikvidovat, což bylo i provedeno. Nejdříve byla v roce 2006 odstraněna přípojná výhybka ze železniční trati a následně došlo ke demontáži celého kolejiště. Od té doby je stojí v Chabeřicích jen prostá železniční zastávka s necelých 100 metrů dlouhým sypaným nástupištěm. To je situované po pravé straně koleje (při pohledu směrem na Zruč). Na kácovském konci nástupiště je umístěn přejezd (km 8,694). Na nástupišti stojí plechový přístřešek pro cestující. Zastávka je využívaná hlavně obyvateli zdejší obce a případně výletníky, které sem láká okolní příroda.

Není bez zajímavosti, že přímo k železniční zastávce přiléhá zdejší malé letiště. To se rozkládá na poli, jehož část začal v osmdesátých letech dvacátého století využívat zdejší statek jako polní letiště pro svá práškovací letadla. Letadla zde přistávala a po doplnění zásobníku hnojivy znovu startovala k posypu pozemků obhospodařovaných Státním statkem Uhlířské Janovice, kam zdejší statek patřil. Od té doby je zmíněná louka klasifikována jako letiště. Dráha letiště má travnatý povrch, je 500 metrů dlouhá, 25 metrů široká a je orientována směrem od východu na západ. Na letišti stojí malá budova, která slouží k řízení letového provozu. Ta je nápadná hlavně tím, že na její střeše jsou nápisy „LK-CHAB“ a „125,825“. První z nich je kódovým označením zdejšího letiště a druhý je radiovou frekvencí v MHz. V současné době se již letiště nevyužívá k původnímu účelu. Místo toho ho využívají jak nadšenci sportovního létání a ultralehkých letadel, tak i letečtí modeláři. Pro tyto skupiny se tu pořádají tradiční srazy vždy s hojnou účastí. Zdejší letištní louka tak vždy na několik dní v roce ožívá různými „poletuchami“ a jejich majiteli.

Aktualizace: 29. června 2009
Text: Jakub Džurný, Martin Navrátil
Poděkování: Jiří Šimíček

Komentáře 

K článku je celkem 2 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

Jestliže jste po přečtení článku zjistili, že víte o dané problematice více, velice nás potěšíte tím, že svůj příspěvek vložíte do komentářů pod článek nebo nás rovnou kontaktujete. Můžeme tak postupně články doplňovat a upřesňovat. Za všechny podněty předem děkujeme.

Vaše zpráva – povinný údaj

Jméno – povinný údaj

E-mail

Smažte slovo "SPAM" – jinak se zpráva neodešle
   

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil
Kontakt na autory webu

 

obec Hradištko Internetová galerie současných a zejména historických fotografií z Povltaví se zvláštním zřetelem na Povltaví střední Odkaz na stránky http://www.podzemi-cma.cz/ Mračský spolek z tvrze v Mrači u Benešova Stanice techniků - Pacifik v měřítku 1 : 87 Zbraslav.Info Internetová galerie Svatojánských proudů Odkaz na stránky http://www.pujcovna-lodi.cz/ WebArchiv - archiv českého webu Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM