Poříčí nad Sázavou-Svárov

Historie zastávky

Do dnešních dnů se zachovalo minimum starých fotografií ze Svárova nebo jeho okolí. Snímek z roku 1921 je jeden z mála, který zachycuje jak svárovské nákladiště, tak původní lovecký zámeček. Bystrý pozorovatel dokonce na nákladišti nalezne jeden nákladní vůz.

V lesích nad obcí Poříčí nad Sázavou leží Svárov, malá chatová osada, jejíž součástí je i malá železniční zastávka. Nezasvěcenému pozorovateli se může zdát, že zastávka vznikla jen kvůli blízké chatové osadě, ale zdání klame. Historie zastávky je totiž podstatně starší, což platí o celém Svárově. Například o Svárovském rybníku, který leží nedaleko zastávky, existuje zmínka již z roku 1525, kdy se objevuje v soupisu panství Komorní Hrádek. Rybník pak přechází do panství Mračského, které roku 1725 spadá pod panství Konopišťské. Konopišťské panství nechalo po roce 1878 vystavět nedaleko rybníku lovecký zámeček, který existuje dodnes. Jedná se o jednu z největších staveb na Svárově a nachází se několik desítek metrů od dnešní zastávky.

V místech nedaleko současné zastávky se totiž již ke konci 90. let 19. století nacházel lom na gabrodiorit. Ten se kromě svárovské lokality nacházel i v Peceradech. Na obou místech tak bylo zbudováno nákladiště, a to hned při stavbě úseku Čerčany – Požáry (dnešní Prosečnice), která začala v červenci 1895. Svárovské nákladiště tvořila jedna kusá kolej, která odbočovala z tratě přibližně v kilometru 4,5 (tedy v místě za dnešním prvním přejezdem při jízdě od Čerčan). Z uvedeného vyplývá, že Svárov byl původně pouze nákladištěm, které bylo až později rozšířeno o zastávku. Její nástupiště a dřevená bouda, která sloužila jako přístřešek pro cestující, však byla umístěna na opačné straně než je tomu nyní. Na té byla totiž, u výše zmiňované kusé koleje, vybudována kamenná rampa pro nakládku kamene do přistavených nákladních vozů. Pozůstatky této rampy je možné dodnes nalézt v křoví u zastávky.

Rekonstrukce zastávky

Snímek z 14. dubna 2007 zachycuje opuštěný svárovký lom. Jedná se o jeden z lomů, kvůli němuž zde bylo zbudováno železniční nákladiště. Dnes bývalý lom slouží jako černá skládka pro místný chataře.

Těžba ve svárovském lomu byla ukončena během 2. světové války, kdy skončila těžba i v Peceradech. Podle vzpomínek pamětníků však byla nakrátko obnovena po roce 1950. Tehdy totiž kameníci z Kamenného Přívozu, kteří ve svých lomech vyráběly dlažební kostky o velikosti 12x12 cm pro silnice a menší pro chodníky, potřebovali rozšířit svůj sortiment. Jimi nabízené kostky z tzv. požárské žuly totiž byly světlé. A pro dotváření mozaik na chodnících, byl potřeba i tmavší kámen, který se dříve těžil na Svárově. Proto bylo rozhodnuto těžbu dočasně obnovit. Po několika letech však opět došlo k uzavření lomu a tedy i k opuštění místního nákladiště, pro něž nebylo jiného využití. Nákladiště tak postupně pustlo, až v 60. letech minulého století došlo k demontování kusé koleje. Zůstala zde pouze zastávka, která sloužila zdejší chatové osadě rodící se od 20. let 20. století. Právě v období 50. a 60. letech však doznala největšího rozmachu. V této době se změnil i název zastávky, a to z prostého Svárov na Poříčí nad Sázavou-Svárov (v jízdním řádu na období 1960/61 nacházíme ještě původní název, v období 1963/64 již nový).

Celkový pohled na svárovskou železniční zastávku ze směru od Čerčan. Jak je vidět nástupiště je dnes situované po pravé straně kolejí. Nebylo tak tomu vždy. Dříve, když zde ještě existovalo nákladiště, bylo nástupiště po levé straně kolejí. Napravo byla manipulační kolej nákladiště a kamenná rampa. Snímek z 26. března 2010.

Postupným plynutím času mizí vzpomínka na místní lom, stejně jako na naše nákladiště. To je podtrženo kompletní rekonstrukcí zastávky, provedenou v 80. letech minulého století. Při ní bylo postaveno nové zvýšené nástupiště z betonových panelů, které je situováno na opačnou stranu koleje (napravo při jízdě do Týnce), než tomu bylo původně. Nástupiště tak leží na místě původní kusé koleje, zlikvidované v 60. letech 20. století. Uprostřed nástupiště je postaven plechový přístřešek pro cestující.

Celá zastávka byla opravena na podzim roku 2009, kdy proběhly výluky (dle ROV 03112) v traťovém úseku Čerčany – Týnec nad Sázavou – Jílové u Prahy. V první etapě výluky (od 12. října do 24. listopadu) se uskutečnila nepřetržitá výluka traťové koleje mezi stanicemi Čerčany – Týnec nad Sázavou. Při výluce byla provedena v několika úsecích výměna kolejového roštu, strojní čištění štěrkového lože, včetně pročištění příkopů, banketů, propustků, oprava několika přejezdů a bylo provedeno svaření koleje a zřízení bezstykové kolejnice. Na svárovské zastávce Svárov proběhla kompletní oprava panelového nástupiště a přístupových cest. Ve stejném termínu se uskutečnila i oprava nástupiště v Peceradech.

Současné využití svárovské zastávky cestujícími, není moc dobré. Vzhledem k trendu, kdy automobilová doprava má silný náskok před železnicí, tak k jízdě na chatu zastávku moc místních chatařů nevyužívá. V letní sezóně sem občas jezdí rekreanti, kteří vyráží do okolí za turistikou, nebo za koupáním do Svárovského rybníka. Kromě nich zastávku využívá pouze několik z mála obyvatel zdejších rodin, které žijí v nedalekých domcích.

Střet vlaků mezi Poříčím a Svárovem

Snímek zdelovované motorové lokomotivy T 478.1012 po jejím odrtžení od motorového vozu. Patrná je totální devastace kabiny strojvedoucího, která obsluze nedávala velké šance na přežití. Z kabiny byl přesto vyproštěn težce zraněný strojvedoucí, jenž však náslekům zranění podlehl v nemocnici.

Se Svárovem, potažmo s Poříčím, je spojena i jedna tragická událost. Dne 28. září 1970 došlo v úseku mezi Poříčím nad Sázavou a svárovskou zastávkou k těžké nehodě, při níž se čelně srazil libeňský motorový vůz M 262.0039 a vršovická lokomotiva T 478.1012. Následky nehody byly tragické, jelikož si vyžádala životy čtyř železničářů. Tři zemřeli na místě a čtvrtý zemřel po převozu do nemocnice. K nehodě došlo v nepřehledném úseku tratě nedaleko přejezdu u závodiště „Na Homolce“. Ve směru do Čerčan zde trať prudce klesá a stáčí se pravým obloukem ke zmiňovanému přejezdu. Na pravé straně trati navíc stoupá svah, který znemožňuje výhled za oblouk.

Události nehody výstižně popsal major Josef Vlasák, který sepsal do místních novin článek s názvem „Než skončí tato noc“. Nechme ho tedy událost vyprávět jeho vlastními slovy. Originál článku si můžete stáhnout zde [672 kB pdf], přičemž poděkování za jeho zapůjčení patří panu Pavlu Zítkovi.

Té neděle probíhá noční služba hlavního a pomocného výpravčího na nádraží v Čerčanech celkem klidně. Tak jako jindy plní koleje vlaky a výpravčí se snaží nabídnout okolním stanicím co se dá., aby frekventovanému nádraží trochu odlehčil. Všechno jde poměrně hladce. Jenom ta mlha, která visí nad údolím Sázavy, k ránu ještě víc houstne. Tohle není na železnici nikdy nic příjemného. Muži v modrých uniformách to vědí a snad právě proto mnohem netrpělivěji očekávají ty, kteří je přijdou vystřídat. Ale nic ještě nekončí.

Fotografie tragické srážky motorové lokomotivy T 478.1012 a motorového vozu M 262.1039 v kopci nad Poříčím. Místo nehody ve spojení s hustou mlhou nedávalo obsluhám obou strojů jakoukoli šanci na možné odvrácení neštěstí. Vzhledem k tomu, že zde vede trať v oblouku, nemohli strojvedoucí zahlédnout ani světla protijedoucího vlaku.

Ručička nádražního elektročasu se pomalu blíží k pětce. V kanceláři výpravčího se něco děje. Ze dveří vybíhá pomocný výpravčí J. R., ve spěchu startuje svůj motocykl a co nejrychleji ujíždí po státní silnici směrem na Poříčí. Vteřiny utíkají. V té chvíli to vědí jedině dva muži - ten na motocyklu a hlavní výpravčí J. Z. Někde na trati mezi jejich stanicí a Týncem nad Sázavou se proti sobě řídí dva stroje s lidskými osádkami. Motocyklista už dorazil na nádraží v Poříčí, ale nešťastný lokotraktor ve stanici nezastihne. Ještě to nevzdává. Na konci obce nechává motocykl na cestě a utíká podél trati dál ke Svárovu. Zdá se, že všechna jeho námaha je marná, lokomotiva, kterou se snažil dohonit, není slyšet. Kolem k¨dokola je jen hustá mlha a hrobové ticho.

Když doběhne nad první železniční přejezd, spatří v chuchvalci mlhy docela blízko před sebou červená koncová světla, která trčí nehnutě na místě. Vrhne se k přední části lokotraktoru. Ta je úplně zdemolovaná a je do ní vklíněn předek motorového vozu, který se vracel z Týnce zpět do Čerčan. Chvíli naslouchá, zda neuslyší volání a pomoc anebo sténání raněných. Nic. Snaží se otevřít dveře kabin, ale nejde to. A tak běží zpátky do Poříčí. Brzy je na místě spousta lidí, jimž se podaří vynést z trosek těžce zraněného strojvedoucího J. F., kterého ihned jedna z připravených sanitek odváží do benešovské nemocnice. Strojvedoucí K. M. a vlakvedoucí J. D. z motorového vlaku a vlakvedoucí I. S. jsou vyproštěni mrtví. Odborníci, kteří se neprodleně dostaví na místo katastrofy, odhadují škodu na obou strojích kolem půl milionu korun. Noc končí a ještě týž den je za rychlé a účinné pomoci vojáků z benešovské posádky trať uvolněna a oprava mezi stanicemi Čerčany a Týnec nad Sázavou obnovena.

Odpověď na otázku, kdo nese za srážku obou vlaků, dá až konečné vyšetřování celého případu. Poslední slovo bude jistě mít soud. Ale už teď je jisté, že pro někoho ta nedělní noc neskončí nikdy.

Ze dne 2. října 1970, tedy čtyči dny po tragické nehodě, byl zachycen stav motorového vozu M 262.0039. Patrné je obrovské poškození kabiny strojvedoucího, která se zdemolovala po čelním nárazu lokomotivy T 478.1012. Snímek byl pořízen v čerčanském depa, kam byl motorový vůz po nehodě odtažen.

Dnes již víme, že nehodu zavinila nedbalost výpravčích, a to jak výpravčího z Týnce nad Sázavou, tak z Čerčan. Důvodem byla hovorová nekázeň a nedodržení předpisů. Tím došlo k situaci, že oba výpravčí si nabídli své vlaky, ani jeden z nich je nepřijal a nakonec je vypravili proti sobě. Za nedbalost při výkonu služby byli později potrestáni oba výpravčí. Čerčanský pan výpravčí dostal nepodmíněně asi 6 let vězení. Paní výpravčí z Týnce nad Sázavou byla odsouzena na 2 roky nepodmíněně, ale v odvolacím soudu jí byl trest změněn na podmíněný. Výpravčímu z Čerčan pro větší podíl viny a jeho aroganci, jak ve službě, tak u soudu trest zmírněn nebyl.

Po nehodě bylo v úseku z Čerčan do Týnce nad Sázavou vybudováno traťové zabezpečovací zařízení RPB. Nehodou poškozená lokomotiva T 478.1012 byla oficiálně zrušena dne 1. srpna 1972 výnosem FMD č. j. 20260/72, tedy 2 roky po nehodě. Rozebrána byla v dílnách ŽOS Kolín. Motorový vůz M 262.0039 byl zrušen 22. ledna 1971. Místo neštěstí dnes připomíná pamětní deska zasazená do svahu nad tratí. Oživuje tak vzpomínku na čtyři zbytečně zmařené lidské životy:

• Josef Frencl - strojvedoucí lokomotivy T 478.1012
• Ivan Syřínek - mechanik na lokomotivě T 478.1012
• Karel Michálek - strojvedoucí motorového vozu M 262.1039
• Jan Dvořák - vlakvedoucí na motorovém voze M 262.1039

Aktualizace: 22. prosince 2013
Text: Jakub Džurný
Fotografie: Jakub Džurný, Mirek Kočovský, archiv Josef Vašourek
Archiv starých pohlednic: Jakub Džurný, Josef Jirotka, Jana Novotná
Poděkování Pavlu Zítkovi za zapůjčení článku o nehodě.

Použitá literatura:
Posázavský pacifik | Miroslav Berka | NADAS 1991
Staré jízdní řády

Komentáře 

K článku je celkem 12 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM