Smrčná

Výstavba železnice

Reprodukce pohlednice odeslané roku 1931 zachycuje celkový pohled na železniční zastávku Smrčná z východní strany. Na rovince, kde leží železniční zastávka je vidět krátké nástupiště zastávky, které je situované napravo do koleje (ve směru jízdy do Ledče). Na nástupišti zastávky pak stojí malá dřevěná budova. Není zcela jasné, zda jde o budovu čekárny a výdejny jízdenek, případně o budovu pro traťový vozík, která se zde měla budovat v roce 1915. Na snímku zaujme i dvojice přejezdů přes železniční trať. Jeden je přímo na zastávce a druhý na trati směrem na Světlou nad Sázavou. Severně od železniční zastávky je pak v kopci patrný i zdejší penzión.

V romantickém údolí řeky Sázavy na počátku peřejí Stvořidla, kde se do Sázavy vlévá Meziklaský potok, leží od dávných časů malá obec s názvem Smrčná. Ta je v písemných pramenech prvně zaznamenána roku 1651 ve spojitosti s Trpišovicemi, jako majetek panství ve Světlé. Tam Smrčná náležela až do roku 1850. Tehdy se stala součástí ledečského okresu a obce Trpišovice. Svou polohou byla zdejší lokalita přístupná hlavně po polních cestách směrem na Trpišovice nebo Koňkovice. Další možností bylo překonat řeku Sázavu a pokračovat lesní cestou směrem na pravobřežní ves Leštinka. Dopravní spojení zdejší lokality se mělo výrazně zlepšit hned počátkem 19. století. Tehdy byla přes Trpišovice vystavěna silnice z Ledče nad Sázavou do Světlé nad Sázavou, která funkčně nahradila často nesjízdné polní cesty. V těsné blízkosti Smrčné se však v té době začala budovat daleko větší stavba. Jednalo se o výstavbu železnice z Kácova do Světlé nad Sázavou. O její stavbě se začalo uvažovat ke konci 19. století. Nová dráha měla navázat na již dříve vyprojektovanou trať z Kolína do Čerčan s odbočkou v Ratajích do Kácova. Ta se začala budovat 30. srpna 1899 a koncem července 1901 byla dokončena, přičemž veřejný provoz na celé trati byl zahájen v srpnu 1901. Stavební práce na pokračování tratě dále do Světlé nad Sázavou se rozběhly již v březnu 1902 a trvaly až do září 1903, kdy byla celá trať dokončena a současně byl zahájen pravidelný provoz.

Původní projekt dráhy se v mnohém značně odlišoval od realizované stavby. To se výrazně týkalo například i lokality ve Smrčné. Podle jednoho ze starších projektů zde totiž měla stát stanice (240 metrů dlouhá) s dvojicí dopravních kolejí a jednou kolejí manipulační, jež by byla prodloužením druhé koleje ve směru do Světlé nad Sázavou. Na nádraží měla stát výpravní budova, studna, vedlejší budova, dřevěné záchody a jáma na smetí. Po obou stranách stanice měly být hospodářské přejezdy (3 metry široké). Smrčná měla být první železniční stanice od nádraží ve Světlé nad Sázavou, od kterého by bylo vzdálené přibližně šest kilometrů. Další nádraží pak mělo ležet přibližně po osmi kilometrech v Ledči nad Sázavou. Škrty v projektu dráhy však způsobily, že ve Smrčné se postupně zrušila jak druhá kolej, tak výpravní budova i ostatní objekty. Okresní úřad v Ledči nad Sázavou sice ještě v srpnu roku 1902 trval na vybudování stanice, ale bohužel její zřízení neprosadil. V projektu z listopadu 1902 se totiž počítalo pouze s prostou zastávkou s 50 metrů dlouhým nástupištěm bez objektů, která byla určena pro osoby a omezenou přepravu zavazadel. Jediným objektem na zastávce byl tzv. dřevěný přednosta, tedy sloupek s tabulkou s názvem zastávky postavený dle normálie VI/U. Zastávka byla otevřena dne 24. září 1903, což byl den, kdy se slavnostně zahajoval pravidelný provoz v celém úseku z Kácova do Světlé nad Sázavou.

Požadavky na stavbu nákladiště

Pohlednice odeslaná roku 1946 zachycuje okolí železniční zastávky ve Smrčné. Na snímku je vidět jak řeka Sázava, železniční trať s propustkem, dřevěná budova na železniční zastávce, penzión u zastávky a lesní cesta směrem na Leštinku. Poměrně zajímavý je val z hlíny, který se nachází u trati naproti dřevěné budově na železniční zastávce. Val zaujlme hlavně tím, že na starším snímku z roku 1931 totiž nic takového nenaleznete a ani dnes tu nic podobného taky není. Kdepak se asi vzal a kdy zmizel?

Ač se to z dnešního pohledu zdá být poměrně zbytečné, měla stavba stanice ve Smrčné své opodstatnění. Kromě rozdělení dlouhého mezistaničního úseku ze Světlé do Ledče na dvě části, to bylo i proto, že ve Smrčné a jejím okolí se nacházelo několik zajímavých podniků. Ve Smrčné kdysi fungovala tkalcovna lnu, která byla později přestavěna na brusírnu skla. Vedle tkalcovny stával na levém sázavském břehu vodní mlýn, který byl v roce 1910 přestavěn na drtírnu dřeva a výrobnu dřevité lepenky firmy Pultar. Dále zde existoval kamenolom firmy Holub, takže komodit pro přepravu bylo poměrně dost. Právě lomaři řešili neexistující stanici svérázným způsobem a požádali o přistavování nákladních vozů na širou trať. Na základě žádosti kamenického mistra Adolfa Holuba proběhlo 23. července 1907 komisionální řízení pro tento způsob nakládky. Výsledkem bylo povolení nakládky nedaleko zastávky Smrčná. Přístavbu vozů zajišťovala vlaková a lokomotivní četa z vlaku 4454. Vlečkový vlak 16a odjel ve 13.22 hod. ze Světlé a na místo nakládky dorazil za 20 minut. V místě nakládky měl určen pobyt 60 minut a v 15.16 hod. se vrátil zpět do Světlé. Toto řešení nebylo zcela ideální a tak bylo v následujících letech opět požadováno rozšíření zdejší zastávky alespoň o nakládkovou kolej, kde mohli být vozy v klidu ostaveny a naloženy.

Roku 1912 se tak projednávala žádost firmy Pultar o rozšíření zastávky na nákladiště jednak pro vozy na lepenku a jednak pro vozy na kámen těžený firmou Podpěra, přičemž dosud probíhala nakládka pouze do vozů přistavených na širou trať. Majitel smrčenské papírny pan Pultar odhadoval roční nakládku 60 vozů kamenických výrobků z lomů Podpěrových (v okolí Smrčné se tehdy nacházelo několik lomů), 15 vozů pro mlýn a pilu Kochánov (u dnešních Mrzkovic), 40 vozů pro parní pilu a panství Světlá, 2 vozy brusírny skla ve Františkodole, 6 vozů ze škrobárny a dále 15 vozů umělých hnojiv a 20 vozů pro smrčenské papírny. Zájemce dále odhadoval navýšení počtu vozů z důvodu výskytu nalezišť ložisek kvalitní žuly v místě a připomněl, že firma Podpěra přišla o možnost dodávat kámen pro budovanou hráz vodní nádrže Pařížov na řece Doubravě. Důvodem ztráty zakázky byla právě obtížná a tudíž drahá doprava zdejšího kamene. (Čistě pro zajímavost je vhodné uvést, že nakonec byla hráz přehrady postavena z lomového kamene z lomu, který se nacházel nedaleko plánované vodní nádrže. Stavba hráze proběhla v letech 1910 až 1913 a podílelo se na ní přes 500 dělníků. Dnes je hráz přehrady vyhlášená technickou památkou.)

Velmi unikátní snímek (bohužel bez datování) zachycuje původní dřevěnou lávku přes řeku Sázavu ve Smrčné. Výstavba dřevěné lávky byla realizována v letech 1945 až 1946 a vyřešila špatné spojení pravobřežní železniční zastávky s levobřežními obcemi. V roce 1962 byla původní lávka nahrazena novou. Ta již měla železobetonovou konstrukci a umožňuje tak i omezený přejezd automobilům.

Jak se zdá, argumentů pro stavbu nákladiště bylo poměrně dost. Přesto Železniční oddělení zemského výboru reagovalo, že není dosud hotov silniční most přes řeku Sázavu a tak nákladiště nemá smysl do doby než bude tento problém vyřešen (dřevěná lávka přes Sázavu byla postavena až v letech 1945 až 1946). Není bez zajímavosti, že různá výstavba vleček a nákladišť v této lokalitě se řešila i v několika dalších letech. Kromě Smrčné byly často navrhovány nákladiště a vlečky v Dolní Březince nebo Kochánově z nichž některé byly nakonec realizovány. Smrčné se to však netýkalo, zde stála pouze obyčejná zastávka s povolením přijímání a podávání kusového zboží. Při smrčenské papírně firmy Pultar navíc fungovala v provozu i poštovní „sběrna“ s předáváním vlakové pošty.

Z doby, kdy se řešilo rozšíření zastávky na nákladiště máme též zajímavé údaje o prodeji jízdenek. Mezi lety 1909 až 1914 se zde prodávalo přibližně 1300 až 2850 kusů jízdenek ročně, což znamená 5 až 10 jízdenek denně. Na relativně odlehlou zastávku uprostřed lesů se jedná o poměrně slušné číslo.

Roku 1915 se měla realizovat stavba dřevěné boudy na traťový vozík a nářadí, která měla ležet přímo na zastávce. Podle původních náčrtků se mělo jednat o konstrukci z dřevěných trámů pobytou dřevěnými prkny. Střecha byla řešena jako šikmá (sklonitá) – tzv. pultová. V čelní stěně měla být vjezdová vrata, na obou bočních stěnách pak okno. Budovu obdobné konstrukce nám dokládají snímky zastávky z doby 2. světové války. Je však možné, že se jednalo o budovu poklady, která zde měla být údajně otevřena roku 1909. Znamenalo by to však, že budova boudy na traťový vozík již byla zrušena, jelikož podle dochovaných snímků, se žádné jiné budovy na zastávce v té době nenacházely. Zmiňované snímky nám též ukazují i tehdejší podobu tzv. dřevěného přednosty. Na jeho dřevěném sloupku byl na horní desce ve dvou řádcích nápis „Simmersdorf / Smrčná“ a na dolní výstraha „Achtung auf der Zug / Pozor na vlak“ (opět ve dvou řádcích). Na světelské straně sypaného nástupiště (leželo na levé straně koleje při pohledu na Světlou) se pak nacházel přejezd přes koleje chráněný kříži. V době po 2. světové válce bylo též konečně vyřešeno špatné spojení zastávky s levobřežními obcemi. V letech 1945 až 1946 byla totiž přes řeku Sázavu vystavěna dřevěná lávka.

Poválečné období

V souvislosti s výstavbou vodní nádrže Švihov (lidově nazývaná jako Želivka) došlo ke značnému nárůstu nákladní přepravy na trati. Vlaky směřovaly do Zruče nad Sázavou, což vyvovalo problém nedostatečné kapacity tratě v úseku Světlá nad Sázavou - Ledeč nad Sázavou. Tento problém byl v polovině 60. let minulého století vyřešen výstavbou hlásky na zastávce Smrčná. Tím se rozdělil zdejší dlouhý mezistaniční úsek na dva prostorové oddíly v přibližné délce 8 kilometrů. V 90. letetch minulého století pak bylo rozhodnuto hlásku zrušit a dnes nám jí připomínají jen její budovy, případně pozůstatky patek a drátovodů k návěstidlům. Snímek z 22. srpna 2010.

Po 2. světové válce došlo ke znárodnění smrčenské papírny, která byla v roce 1948 začleněna pod národní podnik Jihočeské papírny Český Krumlov a později pod papírny v Táboře. Existence papírny se však v té době již blížila ke svému konci, jelikož rok 1950 se pro ní stal rokem posledním. Malá papírna v lesích nebyla pro nový režim perspektivní a tak byla pod heslem nutné koncentrace výroby zrušena.

Období po 2. světové válce bylo též symbolizované stoupajícím provozem na zdejší dráze. Ten souvisel například s rozvojem Ledče nad Sázavou a způsobil, že roku 1950 bylo opět doporučeno zřídit ve Smrčné výhybnu. Přestože propustnost tratě vůbec nevyhovovala tehdejším požadavkům na provoz, nebylo žádosti vyhověno a projekt byl opět zamítnut.

Problém dlouhého mezistaničního úseku ze Světlé nad Sázavou do Ledče nad Sázavou tak bylo potřeba opět řešit v 60. letech minulého století. Byla to doba, kdy se pomalu začala rozjíždět příprava na výstavbu vodárenské nádrže Švihov (lidově zvané Želivka) na řece Želivce. Ta byla budována během let 1965 až 1975 a z její vodní nádrže je dálkovým přivaděčem zásobena pitnou vodou Praha, ale i další města ve Středočeském kraji a v kraji Vysočina. Materiál na stavbu přehrady byl přivážen vlakem do stanice Zruč nad Sázavou, což přineslo výrazný nárůst nákladní dopravy na trati. Nízká propustnost tratě v úseku Světlá – Ledeč se nakonec vyřešila výstavbou hlásky Smrčná, která byla vybudována a uvedena do provozu v letech 1966/67. Jako stanoviště hláskaře byly přímo na zastávce postaveny dvě buňky – tzv. televizory. V blízkosti nástupiště zastávky pak byly postaveny návěstidla samotné hlásky. Návěstidla hlásky byla původně mechanická, což nám dodnes dokládají patky návěstidel a drátovody od budovy hlásky. Později byla návěstidla nahrazena za světelná (podle pamětníků tam byla již v polovině 80. let minulého století). Současně s hláskou fungovala i výdejna jízdenek, což nám dokládají informace v tehdejších jízdních řádech. Hláska byla zrušena přibližně roku 1995 a následně byly odstraněny i návěstidla. Na přelomu let 1997/98 pak byla zrušena i výdejna jízdenek.

Vzhledem ke stále se zhoršujícímu stavu dřevěné čekárny, bylo roku 2011 přikročeno k její demolici. Ta se uskutečnila 12. července 2011, kdy byl celý objekt zbořen. Zároveň byl zbořen i jeden z objektů bývalé hlásky – tzv. televizor. Jen pár dní po zboření a vyklizení místa po původní čekárně, zde však začala vyrůstat nová čekárna. Jedná se o dřevěný montovaný objekt z dřevěných trámů pobytý dřevěnými prkny. Střecha je řešena jako šikmá (sklonitá – tzv. pultová). V říjnu roku 2016 bylo na zastávce postaveno nové zvýšené nástupiště z betonových prefabrikátů.

Současnost zastávky

V době výstavby tratě byl jediným objektem na zastávce informační sloupek - tzv. dřevěný přednosta. Později zde byla vybudována dřevěná stavba, která je patrná na několika okolních snímcích. Tato budova však byla časem zbourána a na zastávce byla vystavěna nová čekárna pro cestující. Ta sloužila až do července 2011, kdy byla zbourána. Nahradila jí nová dřevěná čekárna, jejíž stavba je zachycena na přiloženém snímku. Tato stavba byla dokončena v roce 2011.

Dnešní železniční zastávka Smrčná má sypané levostranné nástupiště (při pohled směrem na Světlou nad Sázavou) délky 40 metrů. U nástupiště stojí dřevěná čekárna pro cestující (postavena roku 2011 náhradou za původní objekt) a jedna chátrající budova, která patřila k bývalé hlásce. Na zastávce je elektrické osvětlení ovládané časovým spínačem. U kolejí lze dodnes nalézt staré drátovody a patky oddílových návěstidel bývalé hlásky. Na zastávce se nachází přejezd (km 41,803) chráněný výstražnými kříži, kterým trať překračuje malá silnice z Leštinky do Trpišovic, případně do Koňkovic. Cesta od železniční zastávky do vsi Smrčná vede od roku 1962 po železobetonové lávce, která nahradila původní dřevěnou lávku vystavěnou v letech 1945 až 1946. Lávka svými parametry umožňuje omezený přejezd i automobilům. Nedaleko zastávky se pak směrem na Světlou nachází ještě přejezd polní cesty s výstražnými kříži (km 41,912) a propustek přes malý potok.

Bývalý objekt smrčenské papírny se v dnešní době též dočkal nového využití, jelikož roku 1990 zde byla zprovozněna malá vodní elektrárna Elektrárenské společnosti Smrčná. Samotná obec Smrčná je tvořena několika trvale obydlenými domy, které jsou doplněny o rekreační objekty a tábořiště. V blízkosti železniční zastávky se nachází bývalý domov pro seniory, jenž stojí na místě původního dřevěného penziónu a restaurace „Na Závisti“ (patrný již na pohlednicích z roku 1931). Penzión byl roku 1949 změněn na penzion pro staré občany. Po požáru v roce 1955 pak byl přestavěn na zděný dům.Po restituci byl objekt vrácen původnímu majiteli, načež byl provoz domova pro seniory zrušen a roku 2000 přestěhován do nového objektu ve Světlé nad Sázavou.

Železniční zastávka je dnes využívána jak zdejšími obyvateli ze Smrčné nebo Leštinky, tak výletníky. Přímo u zastávky se nachází rozcestník turistických cest, z nichž ta nejoblíbenější vede u břehu řeky Sázavy směrem na Ledeč nad Sázavou. Zde se nachází překrásný peřejnatý úsek řeky Sázavy, který začíná u Smrčné a končí osadou Stvořidla. Podle této osady nese název celá zdejší přírodní rezervace Stvořidla o rozloze 237,5 ha, (vyhlášená již v roce 1948). Kromě turistů však Stvořidla lákají i vodáky, jelikož zdejší úsek patří mezi nejoblíbenější úseky českých řek a svou obtížností náleží k hranici sjízdnosti pro otevřené lodě. Nedaleko Smrčné se též nachází naučná stezka věnovaná dílu Jaroslava Foglara, cesta pátera Josefa Toufara (vede kolem geografického středu České republiky, jenž je označen kamenným kvádrem a od Smrčné vzdálen přibližně 10 kilometrů), pověstmi opředený žulový „čertův“ balvan, obdobný skalní útvar jižně od Trpišovic poblíž rekreačního střediska Rohule pod Melechovem, přírodní park Melechov o rozloze 3239 ha (vyhlášen roku 1995) a stejnojmenná zřícenina tvrze. Jak je vidět, pro výletníky je důvodů k návštěvě opravdu mnoho.

Aktualizace: 18. prosince 2016
Text: Jakub Džurný
Fotografie: Jakub Džurný, Jan Šafránek, Jiří Víšek
Archiv starých pohlednic a fotografií: Jakub Džurný, Jan Šafránek
Jízdenky: Jan Šafránek, Miroslav Hanuš

Použitá literatura:
100 let místní dráhy Světlá - Ledeč - Kácov | Martin Navrátil a František Pleva | 2003
Turistický průvodce Posázaví | Kolektiv autorů | 1964
Archiv Martin Navrátil

Komentáře 

K článku je celkem 8 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM