Kácov

Kácovská stanice

Kácovská nádražní budova fotografovaná z ratajského zhlaví. V pozadí za nádražní budovou jsou patrné dřevěné záchody, kůlna a veliké skladiště s kamennou rampou. Snímek z 22. června 2008.

Železniční stanice Kácov leží přibližně uprostřed dnešní trati číslo 212, z Čerčan do Světlé nad Sázavou. Pozornému návštěvníku stanice však jistě neuniknul nultý kilometrovník, ležící přímo proti nádražní budově. Jistě mu bylo divné, proč právě v této stanici se tento kilometrovník nachází. Vše pochází z doby, kdy byla trať budována, tedy z doby více než před sto lety. Rozhodnutí postavit do Kácova železniční trať padlo koncem 19. století. Byla to doba velkého budování železnice, během kterého byla například vystavěna dolní posázavská trať z Prahy přes Vrané do Čerčan, včetně odbočky do Dobříše. Kompletně celá trať dolního pacifiku byla zprovozněna v květnu roku 1900, takže bylo možné se soustředit na stavbu horní posázavské tratě. V první fázi bylo rozhodnuto vybudovat železniční trať z Kolína přes Rataje do Čerčan. Trať začínala v Kolíně (kde byl tedy nultý kilometr) a končila v Čerčanech (km 62,511). Zároveň bylo rozhodnuto vybudovat odbočku z dnešní stanice Ledečko do Kácova, přičemž k samotnému odbočení tratě docházelo v Ratajích. Stanice Ledečko leží na kilometru 39,564 kolínské tratě. Tento kilometr byl zároveň určen jako nultý kilometr kácovské tratě. Ta tedy začíná v Ledečku a končí v Kácově kilometrem 16,554.

Železniční stanice Kácov se mnoho let využívá k nakládce dřeva z místních lesů. Tak tomu bylo například i 1. května 2005, kdy vznikl tento snímek, přičemž nákladní doprava od té doby měla spíše klesající tendenci. To se však změnilo například začátkem léta roku 2008, kdy naší zemi zasáhla silná vichřice, která zničila řadu lesů v okolí Kácova. Po dobu léta roku 2008 tak bylo možné potkávat v Kácově, ale i Českém Šternberku a Zruči nad Sázavou, velké množství nákladních vozů na dřevo. Nákladní vlaky z nich sestavené pak byly občas tak těžké, že musely být vedeny dvojicí motorových lokomotiv řady 742.

Celá zmiňovaná trať se začala stavět 30. srpna 1899 a koncem července 1901 byla dokončena. Veřejný provoz na celé trati byl zahájen v srpnu 1901. Tímto okamžikem se tak železniční stanice Kácov stala koncovou stanicí posázavské tratě. Nebylo to však nadlouho, jelikož již v té době bylo rozhodnuto o pokračování tratě dále ke Světlé nad Sázavou (projekt zhotoven již roku 1896). Stavební práce se totiž rozběhly již v březnu 1902 a trvaly až do září 1903, kdy byla celá trať dokončena a současně byl zahájen pravidelný provoz. Začátek tratě byl v Kácově a konec ve Světlé nad Sázavou. Kilometricky trať nenavazovala na předchozí úsek z Ledečka, který v Kácově končil kilometrem 16,554. Tento kilometr se tak současně stal nultým kilometrem tratě do Světlé nad Sázavou, kde končí kilometrem 47,958. Což vysvětluje ten nultý kilometr uprostřed kácovské železniční stanice.

Výstavba stanice Kácov umožnila zapomenuté obci na pravém břehu řeky Sázavy relativně velký rozkvět. Malé městečko tak bylo najednou lehce přístupné a začala ho objevovat řada návštěvníků, které udivovala malebnost okolní přírody a romantika řeky Sázavy. Samozřejmě, že přínos tratě nebyl jen v této sféře. Z Kácova a zároveň do něj, bylo možné lehce dopravovat zboží a suroviny, což ocenily hlavně místní obchodníci a živnostníci. Letní pobyty výletníků však byly rozhodně nejvýznamnějším impulsem pro rozvoj městečka. A nebýt železnice, těžko by se sem řada z návštěvníků dostala. Je zajímavé, že výletní charakter si městečko udrželo dodnes. Přičemž tomu jistě přispělo další zpřístupnění městečka díky nedaleké dálnici, jež byla dokončena v 70. letech minulého století.Tím jistě ubylo výletníků přijíždějících po železnici, ale takový trend tehdejší doba měla. Dnes se dá říct, že výletníků přijíždějících po železnici pomalu roste, jelikož projížďku vlakem s výhledem na řeku Sázavu, nelze nahradit obyčejnou cestou autem. Vlak je holt pro ty, co nespěchají a opravdu jedou na výlet.

Kácovská železniční zastávka

Letecký pohled z 25. května 2008 na město Kácov nám přibližuje trasování železniční trati v okolí města. Zajímavostí fotografie je projíždějící osobní vlak, tvořený dvojicí motorových vozů řady 810 a dvojicí přípojných vozů řady 010. Letecký pohled na Kácov nám zároveň dává dobrou představu o tom, kde původně ležela stará železniční zastávka. Jako orientační bod se dá použít jez na řece Sázavě. Jelikož přímo nad jezem ležel obecní přívoz, tak zastávka byla umístěna na rovince tratě co nejblíže přívozu. Ze snímku je jasné, že při výstavbě mostu a zrušení přívozu bylo její přemístění do nové polohy bylo opravdu rozumným řešením.

Nevýhodou železniční stanice Kácov je to, že leží na pravém břehu řeky Sázavy, přičemž samotné městečko Kácov leží na břehu levém. Oba břehy byly spojeny starým mostem, ale do města to bylo z nádraží přibližně dva kilometry. Proto bylo hned při projektování pokračování tratě z Kácova do Světlé nad Sázavou počítáno se zastávkou, která by ležela blíže k městu. Zastávka byla umístěna do kilometru 2,408 světelské tratě, tedy přímo proti městu. Toto umístění bylo zcela logické, jelikož v těsné blízkosti zastávky se nacházel obecní přívoz přes řeku Sázavu (nad jezem). Jelikož přívoz nevyhovoval zvyšujícím se požadavkům na přepravu, bylo čase rozhodnuto vystavět v jeho blízkosti nový silniční most. Pro jeho místo bylo vybráno místo pod kácovským jezem. Společně s mostem se též stavěla zdejší okresní silnice z Kácova. V souvislosti s těmito změnami byly v roce 1916 též zahájeny práce na přesunutí zastávky z kilometru 2,408 do kilometru 1,936. Byl to logický krok, jelikož po dostavění mostu a silnice byl obecní přívoz zrušen. Cestující z vlaku by to tak opět měli do města daleko. Proto byla zastávka přesunuta a v nové poloze byla otevřena 15. února 1917. Dnešní zastávka pak stojí stále ve stejné poloze, s tím rozdílem, že bylo rozšířeno nástupiště a přibyl plechový přístřešek pro cestující.

Pokud dnes vystoupíte na kácovské zastávce z vlaku, ihned vás zaujmou staré kácovské budovy, včetně zámku a pivovaru. Jestliže pak vyrazíte po starém silničním mostě přes řeku, tak po pár minutách dorazíte na náměstí, kde se nachází unikátní sousoší 14 svatých pomocníků z červeného pískovce. Kdo neholduje památkám, však jistě neopomene navštívit místní pivovar s mnohaletou tradicí (založen roku 1457), kde se i v současnosti vaří výborné Kácovské pivo. Vždyť i díky němu a jeho pivu vařenému z pitné vody z vlastní studny, českého sladu vyráběného na humnové sladovně a české odrůdy chmele je dnes Kácov tak známým městem.

Když už zde okrajově padla zmínka o starém kácovském mostě, který jako první spojoval železnici s městem, byla by škoda nezmínit se trošku blíže o jeho současné podobě. Jedná se totiž o poměrně zajímavou stavbu. Jde totiž o nouzově opravený původní most, na jehož pilíře byl uložen ocelový příhradový most ze stavebnice Bailey Bridge. Tento název symbolizuje jednu z nejzdařilejších konstrukcí 2. světové války, jejímž autorem byl Brit Donald Bailey. Ten byl za konstrukci tohoto mostu dokonce povýšen do šlechtického stavu. Není se čemu divit. Ačkoli konstrukce mostu vypadá dost „neohrabaně“, vyniká svou univerzálností a jednoduchostí. Tím umožňuje vytvoření téměř jakékoliv mostní konstrukce. Díky tomu šlo stavět jak malé mosty, ale i poměrně velké a vysoké mosty. Zřejmě i proto jsou mosty stavebnice Bailey Bridge dodnes bez výrazných změn nejen používány, ale též i nově vyráběny. Na naše území se tyto mosty dostaly převážně z poválečné pomocí UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration), která k nám proudila v letech 1946 až 1948. Často jsou dodnes využívány i jako nouzové mosty při živelných pohromách, například povodních. Není bez zajímavosti, že na řece Sázavě se most z této stavebnice nachází ještě mezi obcemi Čtyřkoly a Lštění.

Výletní destinace

Jednou z hlavních dominant kácovské železniční stanice je bezesporu stará výtopna, stojící u ratajského zhlaví stanice. Při jízdách parních lokomotiv na nostalgických vlacích, pak ožívá atmosféra let dávno minulých. Tak tomu je i na našem snímku z 20. září 2003, kdy výtopnu navštívila parní lokomotiva 433.001.

Výletní charakter Kácova si delší dobu uvědomuje i samotná železnice. Největším provozovatelem osobních vlaků jsou v současnosti České dráhy, které na vybrané vlaky v rekreační sezóně vypravují soupravy s podstatně vyšší kapacitou, než je tomu v běžný pracovní den. Kromě toho je již řadu let Kácov koncovou stanicí již tradičních Posázavských linek. Jedná se o soupravy historických osobních vozů, vedených parní lokomotivou. Kromě toho do Kácova často přijíždějí zvláštní osobní vlaky provozované soukromými dopravci. Tím nejaktivnějším v Posázaví je Občanské sdružení Posázavký pacifik, které od roku 2008 jezdí do Kácova i s pravidelnými výletními vlaky z Prahy. Obdobné vlaky od stejného roku začala provozovat i firma KŽC.

Jistě není bez zajímavosti, že stanice Kácov byla navržena i do soutěže o nejkrásnější nádraží. Tuto soutěž pořádá od roku 2007 občanské sdružení Asociace Entente Florale CZ – Souznění. Již v druhém ročníku soutěže (rok 2008) se Kácov umístil ve finálové desítce nejkrásnějších nádraží naší republiky. Jak bylo zřejmé již z nominace, lidé dávají přednost starším nádražím, ze kterých dýchá nostalgie a vlídnost. Podle vyjádření pořadatelů akce, hlasující nejvíce oceňovali čistotu, zachování historických architektonických prvků, dobré služby, příjemný personál a květinovou výzdobu na nádražích. Je jistě příjemné vědět, že dvě z deseti finálových nádraží se nachází právě v Posázaví, jelikož kromě Kácova bylo vybráno i nádraží ve Hvězdonicích. Je vidět, že Kácov se tak nezapomenutelně zapsal do podvědomí řady cestujících, kterých zde již prošly tisíce. Věřme, že současná atmosféra kácovskému nádraží vydrží, a že se sem budou všichni rádi vracet.

Aktualizace: 30. června 2009
Text: Džurný Jakub

Použitá literatura:
100 let trati Čerčany - Ledečko - Kácov | Martin Navrátil | 2001
100 let místní dráhy Světlá - Ledeč - Kácov | Martin Navrátil | 2003
Posázavský pacifik | Miroslav Berka | 1991

Komentáře 

K článku je celkem 9 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM