Poříčí nad Sázavou

Historie vzniku nádraží

Reprodukce pohlednice z roku 1908 zachycuje staré kamenolomy ležící nedaleko obce Poříčí nad Sázavou. Kamenolomy se nacházely na konci údolí Konopišťského potoka, které později objevila řada výletníků a vystavěla zde své chaty. Romantická krajina v údolí si pak zístala takovou oblíbenost, že dala vzniknout názvu Poříčské Švýcarsko, který se později objevoval i řadě starých pohlednic zde zdejšího kraje.

Dnešní zastávka s nákladištěm Poříčí nad Sázavou je umístěna v centru stejnojmenné obce, která vznikla v 16. století sloučením tří osad – Poříčí, Kouty a Balkovice. Jejich historie sahala až do 11. století, což dokazují jak provedené vykopávky, tak románský kostel svatého Petra a Pavla z přelomu 11. a 12. století. Dále i kostel svatého Havla z počátku 12. století, u něhož se nachází podzemní kaple (krypta), která je jednou ze čtyř téhož stáří a druhu, zachovaných v Česku v původní podobě. K zajímavým poříčským stavbám je třeba připočíst i starý kamenný most na státní silnici Praha – Linec z roku 1850, který je postaven na místě původního dřevěného zakrytého mostu. Není bez zajímavosti, že se stavbou kamenného mostu se velice spěchalo. Přes Poříčí mělo totiž projet Jeho Veličenstvo, císař rakouský František Josef I. Stavělo se tak ve dne i v noci a i přesto nebyla stavba zcela dokončena. Scházelo totiž zábradlí, které v inkriminovaný den nahradila řada stojících dělníků. Během návštěvy se císař po mostě prošel a svolil, aby nesl jeho jméno.

Ale vraťme se zpět do centra obce na naší vlakovou zastávku. Ta se nachází nedaleko levého břehu řeky Sázavy a za svou současnou polohu vděčí změně v projektu trasování tratě. Původní plány totiž počítaly s vedením tratě v úseku Čerčany – Týnec po pravém břehu řeky Sázavy. Trať by tak vedla přes dnešní Nespeky, takže v Poříčí by nádraží asi vůbec nebylo. Samotná myšlenka původního trasování nebyla vůbec špatná, jelikož v Čerčanech by naše trať překročila řeku Sázavu po ocelovém mostě hlavní dráhy na Prahu a dál pokračovala příznivým terénem podél řeky. Ušetřilo by se tak za stavbu mostu přes Konopišťský potok v Poříčí a též za ocelový most přes řeku Sázavu v Týnci. Dále by odpadla nutnost vést trať do prudkého stoupání na Svárov a pak s ní klesat přes Pecerady do Týnce. Proti variantě vedení dráhy přes dnešní Nespeky, se však ohradilo Konopišťské panství, které mělo zájem využívat novou dráhu k dopravě kamene a dřeva ze svých lomů a lesů. Proto došlo k přepracování projektu a přes nevoli obcí ležících v původní trase, byla trasa změněna. Současná trať tak leží v poloze, kterou si vymohlo Konopišťské panství. Bohužel tato trasa není nejvhodnější, což nejlépe vystihl dopis obecních úřadů ležících na pravém břehu řeky Sázavy. Ten byl odeslán 20. května 1894 jako protest Zemskému výboru a doslova se v něm píše:

Pohlednice odeslaná roku 1922 zachycuje obec Poříčí nad Sázavou fotografovanou ze směru od Čerčan. V pozadí snímku je vidět kamenný silniční most přes řeku Sázavu. V přední části fotografie je patrný osobní parní vlak do Čerčan a za ním kostel svatého Havla.

„… Jak se dozvídáme, má totiž dráha býti vedena z Čerčan k Poříčí a odtud přes Svárov k Týnici. Má tudíž v tomto směru pominouti krajinu posázavskou, v jejímž zájmu dráha ta stavěna býti má. Nechtějíce nikterak zkoumati prospěšnost a důvody tohoto projektovaného směru, upozorňujeme přece na to, že vedle směru tohoto, je-li informace naše správná povede trať krajinou kopečnatou a vyvýšenou, která není ani zalidněna, ani průmyslu se nehodí a pomine velice vhodný směr posázavský, vedoucí přímo údolím sázavským, krajinou lidnatější a založení a rozšíření průmyslu vhodnější…“

V dalším textu se poukazuje na počet obyvatel jednotlivých obcí, ležících v trase původního projektu a na podniky, které by se mohli stát potencionálními zákazníky nové železnice. Dále je zdůrazněno, že by dráha přilákala do kraje rekreanty a zmiňované obce by se tak staly vyhledávaným cílem turistů. S odstupem více jak 100 let musíme se vším co je v dopise obsaženo pouze souhlasit. Vedení tratě přes Svárov a Pecerady opravdu mnoho nepřineslo a téměř jistě by se stejného efektu dosáhlo i v původní trase. Skoro určitě by však zde byla trať užitečnější, ale to jsou jen prosté spekulace.

Popis původního nádraží

Na reprodukci fotografie z doby budování tratě je zachyceno dokončování budovy zastávky Poříčí nad Sázavou. V pozadí je vidět objekt skladiště, neboť již od počátku provozu bylo Poříčí zastávkou s nákladištěm.

Stavba stanice v Poříčí byla součástí 16 kilometrů dlouhého úseku z Čerčan do Požár (dnešní Prosečnice). Úsek byl v červenci 1895 zadán ke stavbě podnikatelství Josefa a Václava Kovaříků, které ho dokončilo za 15 měsíců. K slavnostnímu předání do provozu došlo 18. ledna 1897, kdy tudy projel první vlak s cestujícími. Ten byl všude vítán s ovacemi, což jistě platilo i pro Poříčí. Zdejší malá stanice se pyšnila výpravní budovou (výkres 56/H), dřevěným skladištěm (výkres 23/H) s kamennou rampou (výkres 30/H), dřevěné záchody (zřejmě výkres 549/H) a dřevěná kůlna (zřejmě 102/H). Takto stavěné drážní stavby, byly většinou typizované objekty stavěné podle ústředního plánu, ovšem s přihlédnutím k místním podmínkám. Tento typ budov se stavěl převážně na místních drahách kolem roku 1900 a můžeme vidět na většině našich místních tratí.

Kolejiště nádraží mělo při svém otevření jen dvě průběžné koleje. Dle návrhu podoby kolejiště z roku 1894 je kromě těchto dvou kolejí zakreslena ještě jedna kolej kusá – celkem tedy trojice výhybek. Kusá kolej měla odbočovat pravým obloukem (při pohledu do Čerčan) z dnešní traťové koleje, přibližně před budovou záchodů. Kolej byla myšlena zřejmě jako vlečka s překladištěm z místních lomů. Stavba této koleje však nebyla nikdy realizována a kolejiště tak sestávalo pouze z dvojice průběžných kolejí. Statut stanice vydržel Poříčí zřejmě tak do 20. let minulého století, kdy bylo zařazeno mezi zastávky s nákladištěm. To však můžeme s jistotou datovat až od roku 1941. Původní kolejiště však vydrželo ještě o několik desítek let déle, a to až do 60. let minulého století. Tehdy byla druhá průběžná kolej částečně zrušena a zůstala jen část, v podobě kusé koleje u skladiště s rampou.

Snímek z 21. října 2007 zachycuje údolí Konopišťského potoka u Poříčí nad Sázavou. Ve zdejší krajině lze nalézt mnoho pozůstatků starého obecního kamenolomu. Z něj se vytěžený kámen převážel pomocí úzkorozchodné dráhy (s koňským pohonem) na poříčské nákladiště. Na něm se překládal na normální železnici z Čerčan do Týnce.

Poříčské nádraží bylo dříve velice rušné místo, což dokládá i to, že již roku 1908 obec buduje nákladem 1020 K u nádraží váhu. Mezi jednou z hlavních komodit nakládaných na poříčském nádraží byl kámen z místních žulových lomů, ve kterých se začalo pravidelně pracovat od roku 1897. Lomy se nacházely přibližně 2 kilometry od zastávky v údolí Konopišťského potoka. Z lomů byla v letech 1916 – 1918 vybudována 2,6 kilometrů dlouhá úzkorozchodná drážka, která začínala v kilometru 2,5 posázavské dráhy. Dle vzpomínek pamětníků dráha začínala nedaleko nádražní budovy, ve stejné ose jako tehdejší druhá kolej, v místech dnešního nástupiště. To je samo o sobě docela zajímavé, jelikož by to napovídalo tomu, že nakládka kamene do normálněrozchodných vozů probíhala mimo nákladiště (rampu) a uskutečňovala se přímo na traťové koleji. Tedy v prostoru mezi tehdejší výhybkou blíže k Týnci a přejezdem. Napovídá tomu i fakt, že tehdejší druhá kolej byla poměrně krátká. Od Čerčan začínala výhybkou před dřevěným skladištěm (zachovalo se dosud) a končila výhybkou umístěnou u nádražní budovy. Z toho je též patrné, že jelikož u druhé koleje stála rampa se skladištěm, nebylo zde již moc místa pro výstavbu další rampy pro překládku kamene z lomů. Pro to bylo tedy vyčleněno volné místo od nádražní budovy směrem k přejezdu.

Úzkorozchodka vedla od nádraží podél normálněrozchodné tratě na Týnec do kilometru 2,7, kde ji úrovňově křížila. Pak překročila silnici Praha – Linec a podél ní pokračovala přibližně 500 metrů, než zabočila do lomů. Rozchod drážky byl 600 mm a hnací silou pro vozíky byli koně. Ti byli chování ve stájích, které patřily k lomům a nedaleko nich se též nacházely.

Současnost železniční zastávky

Fotografie z 2. května 2003 zachycuje zdevastovanou nádražní budovu na poříčské zastávky (dříve nákladiště se zastávkou). Ohledně budovy zastávky se již řadu let diskutuje a řeší se její nové využití. O objekt projevilo zájem již několik subjektů, bohužel jednání s majitelem (dnes SŽDC, dříve ČD) je vždy velmi složité a tak se případné využití objektu stále odkládá. Mezitím se však stav budovy zhoršil natolik, že v roce 2013 je v plánu demolice objektu. Je to velká škoda, jelikož pro budovu v centru obce by se jistě našlo rozumné využití.

Dnes po zmiňované úzkorozchodce není ani památka, jelikož zmizela za 2. světové války. Od stejného data utichl ruch i v poříčských lomech, které jsou však až do roku 1953 ještě sporadicky využívány pro potřeby obce. Od té doby jsou stěny bývalých lomů výzvou pro horolezce. Cesta do starých lomů je dnes romantickým tipem na výlet, s řadou krásných zákoutí a pohledů. Kéž by byl stejně krásný pohled i na budovy poříčské zastávky. Ta je však někdy od 80. let minulého století zcela opuštěna a postupně chátrá. Ani nákladiště již neslouží svému účelu, ačkoli kolem roku 1998 byly snahy o obnovení nakládky a celá kusá kolej byla vyčištěna. Bohužel tím celá akce skončila. Poté byl prostor za nádražní budovou a skladištěm oplocen a je využíván jako prodejna stavebnin.

Chmurnou atmosféru poříčské zastávky podtrhoval i silniční přejezd, který se nachází na týneckém konci zastávky, hned za nástupištěm. Přejezd se nachází v místě, kde dříve trať přetínala silnice Praha – Linec a kde bylo i křížení s úzkorozchodnou dráhou do lomů. Dřívější nezabezpečený přejezd byl později osazen mechanickým přejezdovým zabezpečovacím zařízením. Od roku 1962 je dosazeno přejezdové zabezpečovací zařízení sovětské konstrukce, typu VÚD 45/48. Původní sovětské výstražníky však byly v 90. letech minulého století nahrazeny výstražníky AŽD 71. Přibližně od roku 2000 je přejezd ve velice žalostném stavu. K jisté nápravě tohoto stavu došlo na podzim roku 2007, kdy v úseku z Čerčan do Týnce nad Sázavou proběhla výluka. Ta se výrazně zapsala do tváře poříčské zastávky a nákladiště, jelikož zde došlo ke zrušení výhybky č. 1 a navazující kusé koleje. Z bývalé zastávky s nákladištěm se tak stala pouhá zastávka. Zároveň došlo i k opravě trojice poříčských přejezdů.

Situace na zastávce v Poříčí nad Sázavou po střetu nákladního automobilu Tatra 815 s motorovou lokomotivou 714.020 v čele osobního vlaku z Prahy do Čerčan.

Jistě není bez zajímavosti, že po opravě přejezdu u zastávky se na něm stalo několik nehod. Ta nejvážnější se udála ve čtvrtek 22. dubna 2010. Tento den se střetl nákladní automobil Tatra 815 s osobním vlakem Os 9007 z Prahy do Čerčan. Ke střetu došlo ve 12.34 hod. na železničním přejezdu P5678 (km 2,748). Přejezd je zabezpečen světelným přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závor, přičemž signalizace byla v době nehody v činnosti. Osobní vlak byl sestaven z motorové lokomotivy 714.020 a čtyř přípojných osobních vozů řady 010 (Btax). Když se vlak blížil k přejezdu, náhle z pravé strany ve směru jízdy vjela Tatra na přejezd asi šest metrů před rozjetým vlakem. Strojvedoucí k zastavení vlaku použil rychlobrzdu, ale střetu pro krátkou vzdálenost již nemohl zabránit. Následkem nehody lokomotiva a první vůz vykolejily. Po střetu táhnula lokomotiva nákladní automobil přibližně 30 metrů po kolejišti ve směru jízdy vlakové soupravy. Při nehodě utrpěl řidič nákladního automobilu (ročník 1946) lehké poranění hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření v benešovské nemocnici bez následné hospitalizace. Na kontrolu do benešovské nemocnice bylo odvezeno též pět žáků kouřimské základní školy, kteří ve vlaku cestovali na výlet. Nákladní automobil byl při střetu plně naložen nebezpečnou látkou dusičnanem amonným (ledek), který se vlivem střetnutím rozsypal. Důsledku táhnutí nákladního automobilu lokomotivou a následného odlétajícího kamení došlo k rozbití dvou skleněných výplní na domě v ulici Čerčanská. Celková škoda byla vyčíslena na 550.000 Kč. Celkem bylo opožděno 12 vlaků osobní dopravy v celkové délce 293 minut.

Osud nádražní budovy

Stav samotné nádražní budova se však během let trvale zhoršuje. O objekt nádražní budovy projevila písemně zájem dne 5. června 2001 poříčská obec. Kromě toho mělo o objekt zájem ještě několik dalších žadatelů. S ohledem na charakter objektu a záměr obce byl však prodej projednáván pouze s poříčskou. Vzhledem k restrukturalizacím u Českých drah (nebo později u Správy železniční dopravní cesty) , však nikdy jednání neskončilo úspěchem. Nadějně to začalo vypadat až v roce 2010, kdy se obecně prospěšné společnosti Posázaví a obci Poříčí nad Sázavou podařilo v rámci akce Vlídná nádraží získat dotaci 120 000 Kč korun na zpracování projektu využití vlakového nádraží. Zpracovaný projekt nastínil možné využití budovy, které obec navrhuje, což bylo například využití prostor pro místní občanská sdružení, včetně služebny Policie ČR. Současně s možným využitím prostor řeší obec také koupi nádražní budovy a parku od Správy železniční dopravní cesty. Významným posunem v jednání s zdála být nabídka pronájmu budovy za symbolickou cenu. Po vyhotovení návrhu smlouvy a jeho předložení v lednu 2011 však nedošlo ke shodě v smluvních podmínkách. Správa železniční dopraví cesty totiž za objekt požadovala neuvěřitelných 670 000 Kč. Neuzavření smlouvy tak zřejmě zpečetilo osud budovy, jelikož v roce 2012 bylo započato s administrativní přípravou na demolici objektu.

Fotografie Jiřího Mezery z 30. června 2012 zachycuje nový účel původní budovy záchodů na železniční zastávce v Poříčí nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že budova byla dlouhodobě nevyužívána a sousední nádražní budova byla v katastofálním stavu, bylo rozhodnuto tento objekt upravit na čekárnu pro cestující. Záměr se velmi vydařil a nová čekárna od léta roku 2012 slouží svému novému účelu.

Jelikož původní nádražní budovu již vzhledem k jejímu katastrofálnímu stavu nešlo používat ani jako přístřešek pro cestující, byla v létě roku 2012 vybudována nová čekárna pro cestující. Ta vznikla z objektu původních záchodů, které byly na zastávce postaveny kolem roku 1988, kdy se na závodišti „Na Homolce“ jezdilo mistrovství Evropy v autokrosu. To však bylo zřejmě jejich jediné využití, jelikož později byl na dlouhou dobu na dveřích veselý nápis „Klíče k vyzvednutí ve stanici Čerčany“. Od té doby lze říct, že nevyužívaný objekt záchodů chátral. Nové využití objektu se tak našlo až nyní. Vnitřek budovy byl kompletně vybourán, čímž vznikl velký jeden prostor čekárny. Zvětšena byla okna, čímž se budova prosvětlila. Opravena byly i střecha a celý objekt byl nově nahozen. Zároveň byla k čekárně vydlážděna cesta od nástupiště.

Věřme, že takto opravená poříčská zastávka se stane jednou z bran do Posázaví nebo například do Měsíčního údolí, kterým lze dojít podél Konopišťského potoka až na samotný zámek Konopiště. Údolí získalo své jméno od trampů, kteří ho pokřtili podle známé knihy Jacka Londona. Právě toto údolí si totiž vybrali pro svá setkání a v roce 1924 zde postavili první srub. Tím došlo k položení základu ke vzniku Osady Měsíčního údolí 1924, která je nejstarší osadou v kraji a jednou z nejstarších v naší zemi. Osada byla budována v typickém western stylu, který si udržela dodnes. Pokud sem tedy někdy vyrazíte, vzpomeňte si, že turistická trasa podél Konopišťského potoka byla vyznačkována a upravena benešovským klubem turistů v letech 1925 a 1926. Tím byla tato cesta zpřístupněna široké veřejnosti – tedy i Vám.

Aktualizace: 22. prosince 2012
Text: Jakub Džurný
Fotografie: Jakub Džurný, Daniel Buchtela, Mirek Kočovský
Archiv starých pohlednic a fotografií: Jakub Džurný, Vladislav Mareš, Jan Reichard
Jízdenky: Jan Beneš

Použitá literatura:
Posázavský pacifik | Miroslav Berka | NADAS 1991
95 let Čerčany - Krhanice - Požáry | Michael Mareš | 1992
Dokumentace v rámci projektu Vlídná nádraží
Plánky nádraží a výkresy z archivu Martina Navrátila

Komentáře 

K článku je celkem 21 komentářů >>> ZOBRAZIT KOMENTÁŘE

Přidat komentář

!!!POZOR!!! - KOMENTÁŘE JSOU DOČASNĚ ZABLOKOVÁNY - !!!POZOR!!!

Spolupracovníci: Bodlák Vilém, Buchtela Daniel, Dolejší František, Fořt Jan, Hrubeš Martin, Křivánek Tomáš, Kočovský Mirek, Nyklíček František, Mykl Tomáš, Pospíšil Lubor, Procházka Tomáš, Sporer Petr, Šebek Roman, Šmejkal Alexandr, Autorská práva ke všem fotografiím a textům mají jejich autoři. Webmaster: Džurný Jakub. Poděkování: Martin Navrátil


This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska | Projekt NIKM